Ve čtvrtek poutníci slyšeli promluvu na téma Církev Ježíše Krista je svatá.
Otázky a odpovědi:
74. Z ČEHO POZNÁVÁME, ŽE NAŠE CÍRKEV JE SVATÁ?
Že naše Církev je svatá, poznáváme z toho: Má svaté učení, prostředky k svatému životu a mnoho svatých, které Bůh oslavil zázraky.
75. ČÍM SE HLAVNĚ VYZNAČUJE SVATOST UČEDNÍKŮ PÁNĚ?
Svatost učedníků Páně se hlavně vyznačuje vzájemnou láskou podle příkazu Pána Ježíše: „Přikázání nové vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako já jsem miloval vás… Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13, 34-35)
Vysvětlení:
Církev Pána Ježíše Krista je svatá
Každý člen Církve může a má být svatým. Již zde na zemi je svatým každý, kdo žije v milosti posvěcující. Ale o takových svatých, kteří ještě nezemřeli, obyčejně nemluvíme jako o svatých. Mluvíme-li o svatých, mluvíme zpravidla o těch svatých, kteří jsou již v nebi a které ctíme a vzýváme. Lidi, kteří zde na zemi vynikali svatostí života a na jejichž přímluvu se stal zázrak, prohlašuje Církev obyčejně veřejně za blahoslaveného. Když se na přímluvu někoho stal zázrak další, takového prohlašuje Církev za svatého. To jsou ovšem jen ti nejslavnější svatí. Ale kromě těch je v nebi ještě mnoho miliónů svatých, o kterých ví jedině Bůh. Naše Církev má tedy svaté, které Bůh oslavil zázraky.
Příběh nám ukáže, že každý nemusí být vždy první a ve všem jednička, protože mistr dokáže použít všechno – i zbytky, a Pán Ježíš je Mistr s velkým eM. Jen mu být po ruce:
Ze zbytků krásná vitráž
Ta katedrála měla nádherné vitráže. Jedna z nich obzvlášť přitahovala pozornost svou krásou a hrou světel. Vznikla takhle.
Na stavbu katedrály najal stavitel nejlepší řemeslníky a ti pracovali v dílnách uvnitř staveniště.
Jednou ráno přišel za stavitelem mladý cizinec, který si nesl na řemeni řemeslnické nářadí.
„Mám dělníky i sochaře, kteří tu už pracují," řekl stavitel nevrle a neomaleně ukázal cizinci dveře.
„Nepřišel jsem žádat o práci s kameny," opáčil neznámý, „ale rád bych udělal vitráž - nezávazně a bez jakýchkoli vašich nákladů, jen na zkoušku."
Stavitel souhlasil a vyhradil mladíkovi starou opuštěnou boudu vedle místa, kde se hromadil odpad ze stavby.
V následujících měsících si cizince nikdo nevšímal. Mladík tiše a neúnavně pracoval ve své boudě.
A nastal den, kdy vynesl ven své tajemné dílo. Byla to neuvěřitelně oslnivá okenní vitráž svítící barvami, taková, jakou předtím nikdo nikdy neviděl. Bezpochyby daleko úchvatnější než všechny ostatní vitráže v katedrále.
Věhlas podivuhodného chrámového okna se šířil a lidé zblízka i zdaleka přicházeli, aby ho zhlédli. Všichni ho obdivovali.
„Kde jsi vzal všechny ty úžasné kousky skla, které se tak třpytí a světélkují?" tázali se vzrušeně překvapení řemeslničtí mistři.
A cizinec odpověděl: „No, nacházel jsem úlomky tu i onde, všude, kde pracovali dělníci. Tuhle vitráž jsem udělal z kusů, které byly pro ostatní nepotřebné a vyhodili je."
-
Vždycky, když cítíš zklamání ze své životní situace, vzpomeň si na malého Leonarda.
Leonardo se účastnil zkoušek na školní divadelní představení. Moc chtěl, aby v něm mohl vystoupit, ale jeho maminka se obávala, že ho k účinkování nevyberou.
V den, kdy se oznamovalo, kdo byl vybrán, pro něj přišla do školy. Leonardo vyběhl ze dveří s očima zářícíma pýchou a nadšením.
„Hádej, mami," zakřičel a další slova, která vyřkl, mohou být dobrým ponaučením pro všechny: „Vybrali mě, abych tleskal."
Z Božího stvoření nejsme totiž nikdy vyloučeni
Opakování:
74. Z ČEHO POZNÁVÁME, ŽE NAŠE CÍRKEV JE SVATÁ?
Že naše Církev je svatá, poznáváme z toho: Má svaté učení, prostředky k svatému životu a mnoho svatých, které Bůh oslavil zázraky.
75. ČÍM SE HLAVNĚ VYZNAČUJE SVATOST UČEDNÍKŮ PÁNĚ?
Svatost učedníků Páně se hlavně vyznačuje vzájemnou láskou podle příkazu Pána Ježíše: „Přikázání nové vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako já jsem miloval vás… Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13, 34-35)
Úkol:
Pán Ježíš vyprávěl jednou podobenství o koukolu mezi pšenicí. (Mat. 13, 25.) Koukol se ukázal hned mezi dvanácti apoštoly a mezi prvními věřícími v Jeruzalémě. (Skut. 5, 2.) Podobně byli a jsou v Církvi někteří členové nehodní, protože nežijí podle toho, čemu Církev učí, co k posvěcení života nabízí a co přikazuje. Každý z nás kéž se podobá vždy pšenici a nikdy koukolu, Bůh napomíná v Písmu svatém: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“ (Lv. 11, 44.) K tomuto cíli máme mířit a neodbočovat ke koukolu. A to je úkol na každý den a na celý život.
Modlitba za církev a farnost:
Milosrdný Otče, prosíme tě za celou tvou církev. Naplň ji pravdou a pokojem. Očisti ji, kde je poskvrněna. Uchraň ji omylu. Vzpřim ji, kde ji tiskne malá víra. Obdaruj ji, kde trpí nedostatkem. Posiluj ji a utvrzuj tam, kde je na tvé cestě. Dej jí, co jí schází. Zahoj trhliny, kde je rozdělená a rozptýlená.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi hlava církve, ty jsi hlava našeho farního společenství. Dej nám, ať' se máme rádi, ať máme jeden pro druhého správné slovo, pomáhající skutek, odpuštění. Chraň slabé, osvěcuj pochybující, posiluj malomyslné, podrž kolísající, probuď dřímající, veď' hledající, rozehřej vlažné. Dej nám, ať' jsme znamením tvé přítomnosti, tvé zachraňující lásky.
Amen.
6.
Církev Ježíše Krista je všeobecná a apoštolská
(čtvrtek odpoledne)
Otázky a odpovědi:
76. Z ČEHO POZNÁVÁME, ŽE NAŠE CÍRKEV JE OBECNÁ NEBOLI KATOLICKÁ?
Že naše Církev je obecná neboli katolická poznáváme z toho, že Pán Ježíš ji založil pro všechny národy a doby, až do skonání světa.
77. Z ČEHO POZNÁVÁME, ŽE NAŠE CÍRKEV JE APOŠTOLSKÁ?
Že je naše Církev apoštolská, poznáváme z toho, že její představení jsou nástupci apoštolů a také její učení a svátosti jsou z doby apoštolů.
78. KDO JE ÚDEM CÍRKVE KATOLICKÉ?
Údem katolické Církve je každý pokřtěný, který se od ní dobrovolně neodloučil ani z ní nebyl vyloučen.
Vysvětlení:
Církev Pána Ježíše je obecná neboli katolická
Církev je obecná neboli katolická, to je všeobecná, neboť ji Pán Ježíš založil pro všechny národy a doby až do skonání světa. Někdy také říkáme univerzální, je to jiné slovo pro stejný obsah, universum je vlastně název pro vesmír. Proto poručil apoštolům: „Jděte tedy, učte všechny národy…“ (Mat. 28, 19) Národní „církev“ proto nemůže být Církví Kristovou. Národní a jiné „církve“ nejsou všeobecné, poněvadž vznikly až později po Kristu a nejsou ani schopny se rozšířit mezi všechny národy. Protože Církev katolická je všeobecná, posílá své kněze-misionáře do všech zemí a ke všem národům.
Církev Pána Ježíše je apoštolská
Pro svou Církev vyvolil, vysvětil a ustanovil Pán Ježíš apoštoly v čele se svatým Petrem. Apoštolové vysvětili za své nástupce biskupy. Ti působili pod vedením nástupce svatého Petra. Nástupcové těch biskupů vysvětili dnešní biskupy Církve katolické. Každý z nich je tedy platně, to je apoštolsky vysvěcen, když byl před tím od papeže, nástupce apoštola svatého Petra, nejprve jmenován. Římský papež a biskupové takto vysvěceni a s papežem sjednoceni jsou tedy řádnými nástupci apoštolů.
Zopakujeme dnešní třetí bod:
78. KDO JE ÚDEM CÍRKVE KATOLICKÉ?
Údem katolické Církve je každý pokřtěný, který se od ní dobrovolně neodloučil ani z ní nebyl vyloučen.
Údy Církve
Církev Kristova není pouhý spolek, do kterého se přihlašujeme jen jako členové. Církev Kristova je jeho tajemné Tělo a my jako členové Církve jsme údy tohoto tajemného Těla. Říkáme tajemné neboli mystické tělo, protože tajemství se latinsky řekne mystérium. Církev nemá vnější podobu Kristova těla, ale právě tu tajemnou. Ne však jen symbolickou. Vlajka s modrým klínem je symbolem všech Čechů z Čech, Moravy i Slezska, ale vlajka není tajemnou podobou České republiky, jen jejím symbolem. Církev je však tajemným tělem, jak víme od svatého Pavla: „Jako totiž v jednom těle máme mnoho údů, ale všechny údy nemají stejnou službu, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu…“ (Řím. 12, 4-5)
Slovo údy nám může připadat starodávné, i když jsme pořád rádi, že naše údy tedy horní i dolní končetiny nám slouží, proto si ještě poslechněme, jak to vyjádřil krátký katechismus katolické církve sepsaný začátkem 21. století:
177. Kdo to jsou věřící?
Věřící jsou ti, kteří jsou začleněni do Krista křtem, a stali se Božím lidem. Stali se jím vlastním způsobem účastnými kněžského, prorockého a královského poslání Krista, jsou povoláni uskutečňovat poslání, které Bůh svěřil církvi. Mezi nimi existuje pravá rovnost v jejich důstojnosti Božích dětí.
178. Jak je utvořen Boží lid?
V církvi jsou skrze božské ustanovení posvěcení služebníci, kteří dostali svátost kněžství a tvoří církevní hierarchii. Ostatní jsou nazýváni laikové. Z obou pak pocházejí věřící, kteří se zasvěcují zvláštním způsobem Bohu sliby evangelijních rad
Příběh k tomu, co jsme už mnohokrát slyšeli o svatbě, že ti dva vytvářejí jednu bytost, že jsou tedy údy jednoho těla. Je to složité na poslouchání, v životě pak je to ještě složitější, ale pan profesor to dokázal:
Profesor dal přednost své nemocné ženě
Jeden profesor si velmi přál stát se rektorem univerzity, na které už mnoho let přednášel. Dnem i nocí se věnoval svému oboru, vypracovával obsáhlé studie, účastnil se aktivně konferencí a publikoval odborné knihy.
Jednou se konečně jeho sen splnil. Byl jmenován rektorem. Ujal se úřadu a začal s rozhodností plnit úkoly a povinnosti spojené s touto funkcí. Tisk i studenti přijali jeho jmenování s povděkem. Ale po několika měsících se k údivu všech rozhodl odstoupit.
Důvod byl prostý: vzdal se úřadu rektora, aby mohl věnovat veškerý čas své manželce.
U jeho manželky byly zjištěny symptomy Alzheimerovy choroby. Nemoc postupovala neobvykle rychle a po několika měsících už byly důsledky onemocnění dramatické: nejenže si nevzpomínala téměř na nic, co spolu za celá léta života prožili, ale dokonce svého muže ani nepoznávala. Neuvědomovala si už, že je jejím manželem.
Prakticky všichni mu říkali, že toto jeho rozhodnutí nemá smysl. O jeho nemocnou manželku se přece může starat kdokoli - ona už svého manžela ani nepozná, když vejde do jejího pokoje, aby jí pomohl; má ho za kohokoli jiného. Naproti tomu ne všichni mohou dobře zastávat jeho úřad, pro který se tolik obětoval a prokázal v této funkci takové nasazení.
On odpovídal jednoduše: „Je pravda, že moje manželka už neví, kdo jsem. Ale já vím, kdo je ona. Vidím v ní stále svou úžasnou ženu, se kterou jsme se vzali před mnoha lety. A je tu ještě jedna věc, důležitější než povolání. Je to slib. Slíbil jsem, že jí zůstanu po boku, dokud nás smrt nerozdělí."Zákon priorit nelze obejít.
Co je nejdůležitější věcí v tvém životě?
Opakování:
76. Z ČEHO POZNÁVÁME, ŽE NAŠE CÍRKEV JE OBECNÁ NEBOLI KATOLICKÁ?
Že naše Církev je obecná neboli katolická poznáváme z toho, že Pán Ježíš ji založil pro všechny národy a doby, až do skonání světa.
77. Z ČEHO POZNÁVÁME, ŽE NAŠE CÍRKEV JE APOŠTOLSKÁ?
Že je naše Církev apoštolská, poznáváme z toho, že její představení jsou nástupci apoštolů a také její učení a svátosti jsou z doby apoštolů.
78. KDO JE ÚDEM CÍRKVE KATOLICKÉ?
Údem katolické Církve je každý pokřtěný, který se od ní dobrovolně neodloučil ani z ní nebyl vyloučen.
Úkol:
Často přemýšlej o tom, že nejsi pouhým členem Církve jako nějakého spolku, nýbrž údem tajemného (mystického) těla Kristova. Vždyť Církev je jeho tajemné tělo a my katoličtí křesťané jeho údy. Podle toho se také chovej k ostatním údům Církve vždy s dobrotivou a obětavou láskou, která se projevuje zvláště tím, že se jeden za druhého modlí a jeden druhému, pokud možno, ochotně pomáhá.
Modlitba za církev a farnost:
Milosrdný Otče, prosíme tě za celou tvou církev. Naplň ji pravdou a pokojem. Očisti ji, kde je poskvrněna. Uchraň ji omylu. Vzpřim ji, kde ji tiskne malá víra. Obdaruj ji, kde trpí nedostatkem. Posiluj ji a utvrzuj tam, kde je na tvé cestě. Dej jí, co jí schází. Zahoj trhliny, kde je rozdělená a rozptýlená.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi hlava církve, ty jsi hlava našeho farního společenství. Dej nám, ať' se máme rádi, ať máme jeden pro druhého správné slovo, pomáhající skutek, odpuštění. Chraň slabé, osvěcuj pochybující, posiluj malomyslné, podrž kolísající, probuď dřímající, veď' hledající, rozehřej vlažné. Dej nám, ať' jsme znamením tvé přítomnosti, tvé zachraňující lásky.
Amen.
