Zajímavé

Fauna u nás, tedy jací živočichové u nás žijí

Luňák červený V našem kraji nenaleznete jenom krásnou architekturu z dílny lidských rukou, ale i krásnou architekturu z dílny rukou Božích. Nejhmatatelněji ji naleznete v přírodě. Pojďte se podívat na to všechno možné co u nás žije, zvlášť bychom Vás chtěli pozvat k nahlédnutí života na naše dva velmi vzácné dravce. Jeden žije ve věži kostela a druhý nedaleko od fary v lesních tišinách. Jeden se jmenuje Luňák červený a druhý Ostříž lesní. Pojďte ...









Luňák červený

Vzhled

Luňák je asi stejně velký jako káně lesní. Jeho peří má jasně červenohnědou barvu a při letu ho poznáme podle úzkých prohnutých křídel a dlouhého vidlicovitě vykrojeného ocasu, který plní funkci kormidla. Nepřehlédnete ani velké bílé skvrny na spodní straně křídel, které opravdu silně kontrastují s červenými konci ručních letek, které napomáhají luňákům při plachtění. K výborným výsledkům v oblasti lovu mu pomáhá velmi dobrý zrak, téměř 8krát ostřejší jak u člověka a ostrý zahnutý zobák, kterým trhá potravu. Co se týče zbarvení rozdíl u samce a samičky nenajdete, jen samička je zhruba o 5% větší.

Rozšíření

Luňák červený se vyskytuje ve střední Evropě, nejvíce však ve Španělsku a Francii.

Způsob života a potrava

Párek Luňáků si staví své hnízdo vysoko v korunách stromů a to většinou v listnatých lesích. Lesy ideální k hnízdění hledají v kopcovité krajině, kde se tvoří silné vzdušné proudy(tzv. termika), díky ní mohou luňáci bez námahy stoupat do výšky a plachtit 20-40 m nad zemí. Z takové výšky pak vytrvale čekají na kořist jako jsou např.drobní savci, ptáci, ryby, jakmile kořist spatří rychle se k ní vrhají a uchopí ji sice malými, za to ostrými drápy. Když nastane tuhá a dlouhá zima, spojují se luňáci do skupin čítající maximálně 27 ptáků a hledají potravu společně, pak společně i přespávají na jednou nocovišti.

Rozmnožování

K páření dochází během března a dubna. Před spářením dělá pár luňáků svatební lety, při kterých plachtí nad hnízdem , které si staví společně, vysoko v korunách stromů. Do hnízda o průměru až 1m snese samice bílá vejce s červenohnědými skvrnami. Ve snůšce se takových vajec objeví zpravidla 1-4. Doba sezení není přesně udána, odvíjí se podle začátku páření a v této činnosti se partneři střídají. Mláďata se rodí krémově bílá v časovém rozestupu. Následující hnízdní péče trvá 48-54 dní. Po celou tuto dobu se stávají luňáci velmi citlivý na jakékoli rušení, v nejhorším případě mohou mláďata i opustit a k hnízdu už se nevrátit.

Ochrana

Počty těchto dravců stále klesají, např. na Balkánském poloostrově, kde byl luňák velmi často spatřen se dnes už nevyskytuje. Podle odhadů hnízdí v ČR okolo 50 párů luňáků, ale např. v Německu se počet odhaduje na 2200 párů, což je pro naši republiku značně alarmující. Podle vyhlášky, patří mezi kriticky ohrožené.

Luňák červený


Ostříž lesní

Vzhled

Ostříž lesní je menší, štíhlý a elegantní dravec. Svrchní strana těla je břidlicově šedá, spodní bílá s černými skvrnami. Hrdlo a líce jsou převážně bílé s výjimkou černého ?vousu?. Peří na nohách a spodní straně ocasu je rezavě červené. Samice je větší než samec, ale zbarvením jsou si obě pohlaví velmi podobná. Nohy jsou žluté a silné. Většinu svých obětí ostříž loví v letu. Křídla jsou dlouhá, štíhlá a srpovitá, ocas krátký. Je vynikajícím letcem, který při pronásledování kořisti nebo při toku střídá chvíle plachtění s náhlými obraty po křídle, lety střemhlav a výkruty. Často loví letící vážky, které ještě ve vzduchu požírá.
V letu je ostříž lesní nápadný štíhlou siluetou a dlouhými srpovitými křídly. Jen těmi se liší od sokola stěhovavého, který jinak vypadá za letu velmi podobně, až na to, že je znatelně větší. Dobrým poznávacím znakem jsou i červenorezavé ?kalhotky?, které jsou ovšem u sedícího ptáka dosti špatně vidět. Důležitým rozpoznávacím znakem je rozdílný tvar ?vousu? ? u ostříže je tenký, u sokola stěhovavého široký, připomínající lalok. Spodní stranu těla má sokol stěhovavý příčně vlnkovanou, ostříž na ní má podélné skvrny.

Rozšíření

Ostříž lesní obývá převážnou část Euroasie, kde přes léto hnízdí. Na zimu se stěhuje do teplejších oblastí, zejména do tropické Afriky. V horách Asie se vyskytuje i ve výšce až do 3 000 metrů nad mořem, ale jeho stanovištěm jsou nížiny. Ostříž lesní se dokáže přizpůsobit podmínkám různých biotopů, ale jeho nejoblíbenějším prostředím jsou lesy s hojností otevřených prostranství. Severnější populace obývají i močály, vřesoviště nebo pole rozdělená lesíky. Ptáci žijící na jižní hranici oblasti rozšíření vyhledávají savany řídce porostlé stromy nebo buš. Ostříži na celém světě se vyhýbají hustým lesům, mořským pobřežím, ostrovům a pouštím. Ostříž lesní hnízdí v převážné části Evropy, severní Asii a malém území v severní Africe. Přezimuje v jižní Africe a části Asie.

Způsob života a potrava

Ostříž lesní loví drobné ptáky a létající hmyz. Výlety za kořistí podniká zejména za soumraku, když se drobní ptáci vracejí na místa spánku a ve vzduchu létá největší množství hmyzu. Ostříž lesní příležitostně loví i netopýry. Díky své letecké obratnosti může ostříž lesní lovit mnoho druhů živočichů a jeho potravní spektrum je tudíž velice široké. Na běžnou kořist většinou zaútočí rychlým letem a uchopí ji do drápů. Přitom se obvykle spustí o několik metrů níže nebo naopak vzlétne téměř kolmo vzhůru. Je mnohem rychlejší než zpěvní ptáci a nedělá mu žádné potíže je v letu dostihnout. S ulovenou vlaštovkou nebo skřivanem v drápech ostříž odletí na stanoviště, kde kořist v klidu začne požírat. Hmyz, zejména vážky, si většinou na pozorovatelnu neodnáší a požírá je ještě ve vzduchu. Během pobytu ostřížů lesních v hnízdištích na severu jsou jejich hlavní potravou ptáci, které ostříž loví nejčastěji v letu nad otevřenou krajinou. V afrických zimovištích se orientují zejména na saranče a létající termity.

Rozmnožování

Tok ostříže lesního se odehrává koncem jara a je doprovázen působivými přehlídkami vzdušné akrobacie. Samec často za letu předává potravu samici. Někdy padají oba ptáci zaklesnuti vzájemně drápy až deset metrů střemhlav. Někteří ptáci se párují již v zimovišti nebo během tahů zpět do hnízdišť, případně ihned po příletu. Některé partnerské svazky jsou mimořádně silné a vydrží déle než jednu hnízdní sezonu. Pár ostřížů si vyhledá opuštěné hnízdo po jiných ptácích ? nejčastěji po vránách, krkavcích nebo krahujcích. Za místo si obvykle zvolí osamělou skupinu stromů. Objevené starší hnízdo ostříži nejprve poněkud upraví podle svých představ. Samice někdy sedí na hnízdě několik dní až týden před tím, než snese první vejce. Převážná část péče o vejce je její starostí. Mláďata se líhnou po 28 až 31 dnech, obvykle koncem května až začátkem června. Rostou rychle, ve čtyřech týdnech již umějí létat. Až do podzimu zůstává celá rodina pohromadě.

Ochrana

Stavy evropské populace ještě během minulého století značně klesly. Dnes je ostříž lesní v mnoha zemích chráněn. Některé místní populace se zmenšují, ale většina z nich je stabilní.

Zajímavost

Své rychlosti a obratnosti využívá ostříž lesní příležitostně i k tomu, aby letící poštolce vyrval z drápů ulovenou myš.

Ostříž lesní


Fauna Šluknovska - živočichové


Bezobratlí v jižní části

 
Hmyz  Insecta , z něho řád brouků Coleoptera je možně spatřit např. střevlíka nepravidelného (Carabus irregularis Fabricius, 1792.)  v bukových porostech, několik druhů tesaříků  Cerambycidae . Na kořenových nábězích jehličnatých stromů tesaříka pasekového  (Pachyta lamed Linnaeus, 1758) , v jehličnatých porostech horských lesů žije na ohněm poškozených suchých stromech nanejvýš vzácný a lokální Acmaeops septentrionis Thomson, 1866. V borových lesích se velmi vzácně vyskytuje i tesařík zavalitý  (Ergates faber Linnaeus, 1761).
Kovaříkovití Elateridae jsou zastoupeni vzácným chladnomilným druhem Sericus subaeneus Redt., 1842  a jedním z našich největších kovaříků Stenagostus rufus (DeGeer, 1774). V inverzních polohách žije nehojný nosatec klikoroh devětsilový (Liparus glabrirostris Kuster , 1849), vzácně lze zastihnout kriticky ohroženého roháčka Ceruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785), jehož larvy se vyvíjejí v hnijícím dřevě smrků. V severovýchodní části NP byl zastižen hrobařík velký (Nicrophorus germanicus Linnaeus , 1758) . Řád motýlů (Lepidoptera) je zde s  977 druhy motýlů patřících do 55 čeledí. Tento počet přitom představuje úctyhodných 33% současné známé motýlí fauny Čech. Z významných druhů je např. hňedásek chrastavcový (Euphydryas aurinia Rottemburg, 1775)., otakárek fenyklový (Papilio machaon Linnaeus, 1758), v Čechách velmi vzácný soumračník černohnědý (Heteropterus morpheus Pallas, 1771), ostruháček  jilmový (Satyrium w-album Knoch, 1782) ,okáč třeslicový (Coenonympha glycerion Borkhausen, 1788), bělásek ovocný (Aporia crataegi Linnaeus, 1758).
Další velmi zajímavou skupinou jsou motýli vázaní na rojovník bahenní (Ledum palustre L.) . U řádu rovnokřídlého hmyzu Orthoptera je třeba zmínit horskou kobylku (Pholidoptera aptera bohemica Mař., 1953), jejíž výskyt na území NP je jedinou recentní lokalitou na území Čech.  Podařilo se prokázat výskyt vzácné cikády chlumní (Cicadetta montana Scopoli 1772). Řád vážky Odonata je zastoupen motýlici lesklou (Calopteryx splendens Harris, 1782), dále klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia Fourcroy, 1785), páskovec kroužkovaný (Cordulegaster bolton Donovan, 1807 )i a páskovec  dvojzubý (Cordulegaster bidentatus Sélys, 1843). Na tůních a malých lesních rybníčcích byly zastiženi také šídlo sítinové (Aeschna juncea Linnaeus, 1758), vážka tmavá (Sympetrum danae Sulzer, 1776) a také vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia Vander Linden, 1825).
Z měkkýšů Molluscaza zmínku stojí subatlantský druh plzák nejmenší (Arion intermedius Normand, 1852) v Dolní soutěsce, či sítovka lesklá (Aegopinella nitidula Draparnaud, 1805).  Na čedičových vrších žije vzácná závornatka (Clausillia bidentata).  


Obratlovci

  
V řece  Křinici i jinde byl prokázán výskyt mihule potoční (Lampetra planeri). Je zde pstruh  potoční (Salmo trutta m. fario), lipan  podhorní (Thymallus thymallus) a vranka obecná (Cottus gobio). Vzácně se vyskytuje mřenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus) a střevle obecná (Phoxinus phoxinus). Od roku 1998 probíhá reintrodukce lososa obecného (Salmo salar). Pozornosti si zasluhuje mlok  skvrnitý (Salamandra salamandra), dosud poměrně hojný je i čolek horský (Triturus alpestris), který je občas v době rozmnožování nalézán i v loužích na lesních cestách i ropucha obecná (Bufo bufo). Vzácnější je čolek obecný (Triturus vulgaris). Plošně je rozšířen skokan hnědý (Rana temporaria), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).
Zejména v širší oblasti Růžovské vrchoviny žije ještěrka obecná (Lacerta agilis) a její výskyt byl prokázán také na skalních plošinách porostlých reliktními bory. Při okrajích listnatého lesa lze po celém území spatřit slepýše křehkého (Anguis fragilis). Rozšíření zmije obecné (Vipera berus) má spíše lokální chatrakter. V okolí vodních toků a rybníků lze poměrně často pozorovat užovku obojkovou (Natrix natrix).
V oblasti pravidelně hnízdí kolem 2 párů čápa černého (Ciconia nigra). Z dravců hnízdí sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Z roku 1993 pocházejí dvě pozorování tetřevího kohouta. V posledních letech se objevil jeřábek lesní (Bonasa bonasia). Pravidelně se vyskytuje sluka lesní (Scolopax rusticola). Ve starých bučinách hnízdí pravidelně holub doupňák (Columba oenas). České Švýcarsko patří mezi tradiční hnízdiště výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum)  a sýce rousného (Aegolius funereus)  i  ledňáčka říčního (Alcedo atthis) . Na všech vhodných vodních tocích hnízdí konipas horský (Motacilla cinerea), méně skorec vodní (Cinclus cinclus). V roce 1994 byl poprvé na území národního parku zjištěn budníček zelený (Phylloscopus trochiloides) v Kyjovském údolí. Populace krkavce velkého (Corvus corax) je striktně vázána na masivy a věže. Pravidelně hnízdí také ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes).
Pravidelně se vyskytuje ježek západní (Erinaceus europaeus). Rozšíření krtka obecného (Talpa europaea) je vázáno spíše na okrajové části národního parku. Zástupci čeledi rejskovití - Soricidae se pravidelně vyskytují ve vlhčích biotopech (rejsek obecný - Sorex araneus, rejsek malý - Sorex minutus) nebo v nivách podél vodotečí a stojatých vod (rejsec vodní - Neomys fodiens, rejsec černý - Neomys anomalus). Zcela však chybí v suchých borech a na skalních plošinách. Nálezy bělozubky šedé (Crocidura suaveolens) spadají do oblasti Zadních Doubic.
Pískovcový reliéf bohatý na různé perforace a pukliny poskytuje letounům Chiroptera velmi vhodné podmínky, např.netopýr rezavý (Nyctalus noctula). Z bohatě zastoupeného řádu hlodavců – Rodentia je pro toto území charakteristická čeleď plchovitých – Gliridae, která je zastoupena plchem velkým (Glis glis) a plchem zahradním (Eliomys quercinus). Z řádu šelmy - Carnivora stojí za zmínku  výskyt vydry říční (Lutra lutra), která byla zjištěna na všech vhodných tocích stejně jako málo známý hmyzožravec rejsec vodní (Neomys fodiens). Nežádoucí je psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides), který se vyskytuje zatím jen lokálně. U rysa ostrovida (Lynx lynx) jehož obnovený výskyt se datuje od třicátých let bylo již doloženo na opakovaně rozmnožování. Řád sudokopytníci - Artiodactyla je zastoupen 5 druhy. Od roku 1907, kdy byl vypuštěn do přírody, se zde trvale vyskytuje kamzík horský (Rupicapra rupicapra).
Bukové lesy představují útočiště pro sudokopytníky  jelena evropského (Cervus elaphus) i prase divoké (Sus scrofa).  

 
Bezobratlí v severní části

    
Na výpravě do přírody bychom mohli objevit mnoho forem bezobratlých. Systematický průzkum nebyl proveden. Uvádím výběr druhů nalezených v okolí Šluknova a z  průzkumu bezobratlých živočichů formou zemních pastí, náhodných sběrů  a odchytů bezobratlých z vodních zdrojů  : Druhy suchozemských zástupců - sekáčů Opilionida sekáč pestrý (Mitopus morio Fabricius, 1799 ), pavouků Araneida  křižák  (r. Aculepeira, r.Arcuiopidae, nově zavlečený křižák pruhovaný Argiope bruennichi, slíďák zemní (Trochosa terricola Thorell, 1856), slíďák (r.Pardosa),  pavučenka (Tapinocyba hortensis Linnaeus, 1758), pokoutník (r.Aglena),  běžník kopretinový Misumena vatia (č.Thomisidae), běžník zelený Diaea dorsata (Fabricius, 1777) stejnonožců Isopoda stínka zední (Oniscus asellus Linnaeus, 1758), ze stonožek Chilopoda  stonožka škvorová (Lithobius forficatus Linnaeus, 1758)., zemnivka žlutavá Geophilus flavus (r.Geophyllus ), z mnohonožek Diplopoda (Cylindriullus  caeruleocintus Linnaeus, 1758),Vážky Odonata  šídlo velké (Aeschna grandis Linnaeus, 1758), rovnokřídlí Ortoptera  kobylka smrková (Barbitistes constrictus Br. von Wattenwyl, 1878), kobylka hnědá (Decticus verrucivorus Linnaeus, 1758),  kobylka zelená (Tettigonia viridissima Linnaeus, 1758), ze škvorů Dermaptera škvor obecný (Forticulla auricularia Linnaeus, 1758, síťokřídlí Neuroptera  mravkolev běžný  (Myrmeleon formicarius Linnaeus, 1767), ploštice Heteroptera kněžnice rudonohá (Pentatoma rufipes Linnaeus, 1758), kněžnice zelná (Eurydema oleraceum Linnaeus, 1758), vodoměrka štíhlá (Hydrometra stagnorum Linnaeus 1758), klopušky (Stenodema laevigatum Linnaeus, 1758;  č.Miridae), kněžice zrnitá (Troilus luridus Fabricius , 1775),   kněžice chlupatá (Dolycoris baccarum Linnaeus, 1758), ploštička běžná (Rhyparochromus pini  Linnaeus, 1758.), ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus Linnaeus, 1758)  dvoukřídlí Diptera  ), bzučivka obecná (Calliphora vicina Robineau-Desvoidy, 1830), bzučivka zlatá (Lucilia caesar Linnaeus, 1758), moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758), muchnice zahradní Bibio hortulanus , komár písklavý (Culex pipiens Linnaeus, 1758), kroužilka  Empis livida), octomilka (r.Drosophila ), pestřenky Pestřenka hrušňová  Scaeva pyrastri L. , Surphus ribesii Linnaeus, 1758; č.Syrphidae), výkalnice (č.Cordyluridae), tiplice polní (Pales crocata Linnaeus 1758),  tiplice zelná (Tipula oleracea),  pestřenka hrušňová  (Scaeva pyrastri L.),  kloš jelení (Lipoptena  cervi Linnaeus, 1758), brouci Coleoptera  bázlivec olšový (Agelastica alni Linnaeus, 1758), drabčíci (Ocypus  similis Fabricius, 1792, Ocypus  tenebricosus Gravenhorst , 1846, Platydracus stercorarius Olivier 1795), teplomilnější  červenáček ohnivý Pyrochroa coccinea (Linnaeus, 1765), dřebčík zelný (Phyllotreta nemorum Linnaeus, 1758), hrbáč osenní (Zabrus tenebrioides Goeze, 1777),  hrobařík černý (Necrophorus humator Gleditsch, 1767), hrobařík obecný (Nicrophorus vespillo Linné 1758),  chroustek letní (Amphimallon assimile Herbst, 1790), chrobák lesní (Geotrupes stercorosus Scriba, 1791), chroust obecný (Melolontha melolontha Linnaeus , 1758), klikoroh borový (Hylobius abietis Linnaeus, 1758), kovařík páskovaný (Athous vittatus Fabricius, 1792)., kovařík protáhlý (Melanotus rufipes Herbst, 1784)), kovařík zelený (Ctenicera pectinicornis Linnaeus, 1758), kovařík šedý  (Agrypnus murinus Linnaeus, 1758), kovařík krvavý (Ampedus sanquineus Linnaeus, 1758), kvapník plstnatý (Pseudoophonus rufipes De Geer, 1774), kvapník modrý (Harpalus affinis Schrank, 1781), listohlod březový (Phillobius betulae Fabricius, 1787), listokaz zahradní (Phyllopertha horticola Linnaeus, 1758), mandelinka mátová (Chrysomela coerulans Scriba, 1791), mandelinka vratičová (Galeruca tanaceti Linnaeus, 1758),  mandelinka topolová (Chrysomela populi Linnaeus, 1758), mrchožrout zploštělý (Aclypea opaca  Linnaeus , 1758), nosatec Limnobaris.t-album , nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis Linnaeus, 1758) - v posledních asi 5 letech se šíří jako běžný druh na místech zpracování dřeva, páteříček sněhový (Cantharis fusca Linnaeus, 1758), páteříček tmavý (Cantharis obscura Linnaeus , 1758), pestrokrovečník větší (Clerus mutillarius Fabricius, 1775), roháček kovový (Platycerus caraboides Linnaeus, 1758), rušník diviznový (Anthrenus verbasci Linnaeus, 1767), slunéčko 22-tečné (Psyllobora 22-punctata Linnaeus, 1758), slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758),  slunéčko dvoutečné (Adalia bipunctata Linnaeus, 1758), střevlíci  ( zrnitý Carabus granulatus (Linnaeus, 1758), Spendoophonus rufipes (Degeer),   Pterostichus melanarius (Illiger, 1798),  Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787), Platynus assimilis (Paykull, 1790), šestiskvrnný Agonum sexpunctatum (Linnaeus, 1758), Anisodactylus binotatus (Fabricius, 1787), Nebria brevicollis (Fabricius, 1792), r. Amara Boneli, Notiophyllus palustris (Duffschmid, 1812), ojšlechový Anchomenus dorsalis (Pontoppidan, 1763), střevlíček měděný (Poecilus cupreus Linnaeus, 1758), , tesařík pižmový (Anchomenus dorsalis Pontoppidan, 1763), úzkoštítník nosatý (Cychrus caraboides Linnaeus, 1758), vrtavec plstnatý (Niptus hololeucus Faldermann, 1836), zlatohlávek zlatý Cetonia aurata (pč.Cetonünae),  střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens auronitens Fabricius, 1792), střevlík měděný (Carabus cancellatus cancellatus Illiger, 1798), střevlík fialový (Carabus violaceus Linnaeus, 1758), střevlík hajní (Carabus nemoralis Mueller, 1764), střevlíček obecný  (Pterostichus vulgaris Linnaeus, 1758), svižník polní (Cicindela campestris Linnaeus, 1758), tesařík pruhovaný (Asemum striatum Linnaeus, 1758), tesařík smrkový (Tetropium violaceus Laicharting, 1781), tesařík osikový (Saperda populnea Linnaeus, 1758), tesařík fialový (Tetropium violaceus Marsham , 1802), tesařík piluna (Prionus coriarius Linnaeus, 1758), tesařík korový (Rhagium inquisitor Linnaeus, 1758), kuloštítník (Clytus arietis arietis Linnaeus, 1758), blanokřídlí (Hymenoptera)  včela medonosná (Apis mellifera Linnaeus, 1758), drvodělka fialová (Xylocopa violacea Linnaeus, 1758), čmelák zemní  (Bombus terestris Linnaeus, 1758, bodruška  obilná Cephus pygmeus,   teplomilná hrabalka pocestní (Anoplius fuscus Linnaeus, 1758), lumci (č.Ichmeonondae), mravenci (pč.Myrmicinae, pč. Formycinae), pilatka třezalková Tenthredo zonula (č.Tenthredinidae), vosy jízlivky (č.Eumenidae), vosa obecná (Vespula vulgaris Linnaeus, 1758), zlatěnka ohnivá (Chrisis ignita Linnaeus, 1761), žahalka Scolia hirta , z motýlů Lepidoptera dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum Linnaeus, 1758),  lišaj lipový (Mimes tiliae Linnaeus, 1758), píďalka (č.Glometridae), běločárník habrový Campaea margaritata (Linnaeus, 1767),  štětonoš ořechový (Dasychira pudibunda Linnaeus, 1758), vakonoš trávový Canephora hirsuta, zubočárník bělopásý (Epirrhoe alternata Müller, 1764),  z švábů Blattodea rusec lesní (Ectobius sylvestris Poda, 1761), ze sarančí Caelifera saranče modrokřídlá Oedipoda coerulescens,  
Ve vodním prostředí to jsou druhy, vyskytující se v tekoucí vodě, jako plž Gastropoda kámomil říční (Ancylus fluviatilis Müller, 1774) , ploštěnka ploštěnka mléčná (Dendrocoelum lacteum Müller , 1774 ) různonožec Amphipoda  blešivec potoční (Gammarus fossarum CL Koch, 1836), pošvatka (ř. Plecoptera). Dále druhy, indikující znečistění, jako jsou pijavky Hirudinea hltanovka bahenní (Erpobdella octoculata Linnaeus, 1758) a chobotnatka plochá (Glossiphonia complanata Linnaeus, 1758) a máloštětinatec Oligochaeta nitěnka obecná  (Tubifex tubifex Müller, 1774) a další běžné druhy máloštětinatců – žížala (Eisenia tetraedra Savigny, 1826) a žížalice (r.Pitonomus a Lumbriculus variegatus Müller, 1774), chvostoskok Collembola  mákovka vodní (Podura aquatica Linnaeus, 1758),  brouků Coleoptera potápník vroubený  Dytiscus marginalis,   (č.Dytiscidae), chrostíků (ř.Trichoptera), jepice (ř.Ephemeroptera) , z dvoukřídlých (Diptera) tiplice velká (Tipula gigantea Zetterstedt , 1838) a pakomár kouřový (Chironomus plumosus Linnaeus, 1758), ploštice Heteroptera splešťule blátivá (Nepa cinerea Linnaeus, 1758).   

lesní tišina

Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 06. 06. 2011 | 5871 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE