Víte něco o betlémech? A chtěli byste se něco dozvědět? Nebo máte chuť se na jeden takový přijet podívat? Zveme Vás na malou ukázku.
Narození Ježíše Krista
O mládí Ježíše Krista vyprávějí evangelia
sv. Matouše a sv. Lukáše. Ty, spolu s dalšími
historickými prameny, pomáhají církevním i
světským historikům zmapovat okolnosti
kolem narození člověka, který tak výrazně
ovlivnil dějiny lidstva.
Před Ježíšovým narozením
se museli jeho
rodiče, Josef a Marie, vydat z Nazaretu do
Betléma, města 7 km jižně od Jeruzaléma.
Snad to bylo z nařízení císaře Augusta o
sčítání lidu. Kvůli množství cizinců v Betlémě
a vlastní chudobě nenalezli ubytování a tak
přebývali za městem v jeskyni, kterou
využívali pastýři jako stáj. Zde se jim o
půlnoci narodil syn Ježíš.
Podle evangelia hned poté nastalo světlo
jako ve dne a andělé zvěstovali pastýřům, kteří
hlídali svá stáda blíže u města, že se narodil
spasitel.
Vánoce (svatou noc), jako svátek narození
Ježíše Krista 25. prosince, zavedla církev ve
IV. století a jejich datum určila tak, aby
překrylo rozšírené pohanské oslavy zimního
slunovratu.
Historie betlémů
První jesličky dal vystavět František z Assisi
r. 1223. Bylo to pod dojmem návštěvy Svaté
země a Betléma samotného. František z Assisi
se rozhodl, že tento zážitek zprostředkuje i
ostatním lidem a vybral pro svůj záměr
jeskyni na hoře Alverno u obce Greccio na
území dnešní Itálie. K postaveným jesličkám
přivedl zvířata, Josefa i Marii, jen dítě mu
nikdo nechtěl půjčit a tak v jesličkách ležela
loutka. U tohoto výjevu potom sloužil
půlnoční Vánoční mši.
Betlém, tak jak ho vnímáme dnes, byl však
pravděpodobně poprvé vyroben až r. 1291.
Šlo o sochy 70-80 cm vysoké, které si
objednal chrám S. Marie Maggiore v Římě.
Zůstalo však u ojedinělého výtvoru, který se
nesetkal s širší odezvou. K té došlo až téměř o
sto let později. R. 1384 zhotovil italský sochař
Vanni Mainardi na objednávku pátera
Giovanni da Bartolomeo deset soch
v poloviční životní velikosti, které
zobrazovaly svatou Rodinu, pastýře a hlavy
volka s oslem. Záhy se podobné výjevy začaly
objevovat v mnoha italských chrámech a
kostelích. Za rozšíření po Evropě vděčí
betlém především řádu františkánů a
dominikánů. V Království českém byl první
betlém instalován v kostele sv. Klimenta na
Starém městě r. 1562, a to jezuity. Byl to
vůbec první betlém na sever od Dunaje. Tou
dobou již bylo v církevním budovách Evropy
(především jižní) tolik betlémů, že v Tridentu
zasedal koncil, který měl mj. určit i jejich
správnou podobu. V našem okolí byl první
betlém v Jičíne r. 1630. Nadále přibývaly
betlémy v kostelích, ale i ve šlechtických
sídlech, kde se staly reprezentativní
záležitostí.
Hlavní událostí, která odstartovala fenomén
betlemářství jako tvorby lidových umělců,
bylo nařízení Josefa II. o zákazu vystavování
betlémů v kostelích. Doba osvícenství ve 2.
polovině 18. století je tak počátkem zlidovění
tvorby betlémů. Lidé zvyklí na výjevy zrození
Ježíše se nechtěli smířit, že o tuto podívanou
přijdou a tak po celých Čechách vzniká nová
lidová tvorba. Výroba a stavění betlémů však
nemělo ve všech regionech stejnou intenzitu.
Obecně se dá říci, že největší betlémářské
oblasti byly především v horských a
havířských lokalitách. Podkrkonoší patří
k nejvýznamnějším. Polovina 19. století je
pak zlatým věkem českého betlémářství.
Postavy v betlému
Ústřední postavou je narozený Ježíš, který
je zobrazován na bílé látce, nahý nebo jen
přikrytý dalším kusem látky. Miminko leží
v jesličkách, vedle kterých stojích Marie a
Josef. Marie by měla stát nalevo (z pohledu
diváka) na tzv. evangelijní straně betléma. (Z
této strany rovněž hledí k jesličkám oslík a
jsou zde i seběhnuvší se pastýři.) Josef stojí
potom na straně pravé. Nad jesličkami se
vznáší anděl, který radostnou novinu o
zrození spasitele zvěstoval pastýřům. Toto
poselství je zobrazováno na pruhu rozvinuté
látky nebo papíru nad betlémem či přímo
v rukou anděla, a to buďto latinsky „Gloria in
excelsis deo“ nebo v českém překladu jako
„Sláva bohu na výsostech“. Centrální scénu
doplňují volek s oslem. Ačkoliv o nich
v evangeliích není žádná zmínka, jsou ve
výjevech zrození Krista od nepaměti až do
dnešních dnů. V rozšířené scéně mají své
pevné místo postavy pastýřů, kteří přispěchali
k Ježíškovi jako první, a tří králů, Melichara,
Baltazara a Kašpara s doprovodem.
Všechny tyto postavy vycházejí z textu
evangelií. Zlidovění betlémů však přineslo
mnoho zcela nových postav. Především jsou to
darovníci (daráci) v nejrozmanitějších
podobách. A tak k jesličkám chvátá selka
s krajáčem mléka, švec s botičkami, sadař
s plným košíkem, truhlář s kolíbkou na trakaři
atd. Lidový betlémáři se při tvorbě těchto
postaviček často nechali inspirovat svým
okolím. Kromě daráku u jesliček nemohli
chybět ani muzikanti. Velikost postaviček se
ustálila na 18-20 cm. Tato jednotnost měla
velkou výhodu v přenositelnosti figurek.
Bývalo zvykem, zvláště v chudších rodinách,
koupit každý rok do betlému třeba jen jedinou
postavičku. Mimo lidských figurek je v této
scéně i řada zvířat. Tři králové jsou
zobrazováni s velbloudy či koňmi, pastevci
mají s sebou celé stádo ovcí, které hlídá pes,
vesničané s sebou vedou kozy, krávy, či nesou
drůbež jako dary. Za betlémem je krajina
buďto taková, jak si autor představoval okolí
města Betléma, nebo, u lidových betlémů
častěji, krajina z okolí autora.
Rozmanitost možných materiálů k vytvoření
betlému nám ukáže nejlépe jejich výčet: dřevo,
keramické hlíny, papír, těsta, sklo, tragant
(pryskyřice z keře kozince), vosk, kovy, uhlí,
kámen, tkaniny, krajka, rostlinné materiály a
ojediněle i mnoho dalších.
Betlémská hvězda
Co by to bylo za jesličky s Ježíškem, kdyby
nad nimi nebyla vyobrazena betlémská hvězda
v podobě komety. Ve 2. kapitole Matoušova
evangelia je popsána cesta tří mudrců
z východu, kteří se šli poklonit narozenému
Ježíši. Znamením k cestě jim byla podle
tohoto evangelia jasná, nově zrozená, hvězda.
Je mnoho důvodů se domnívat, že betlémskou
hvězdou kometa nebyla. Jednak je zjevení
komety předzvěstí spíše špatných událostí a
navíc v období kolem datovaného narození
Ježíše Krista nejsou záznamy o žádné jasné
vlasatici (a to východní astronomové
zaznamenávali komety velmi přesně již v této
době). Co tedy bylo ono nebeské znamení? Na
nejpravděpodobnější odpověd přišel již v 17.
století astronom Johannes Kepler, když 17.
prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci
(stav, kdy se vesmírná tělesa jeví ze Země na
stejném místě) dvou velkých planet – Saturna
a Jupitera. Napadlo ho propočítat, zda k této
konjunkci nedošlo v době narození Ježíše a
zda by tedy tento úkaz nemohl být onou
betlémskou hvězdou. Zjistil, že konjunkce
nastala r. 7 př. Kr. a to hned třikrát krátce po
sobě (koncem května a září a začátkem
prosince). Toto astronomické zjištení narození
letopočtu Ježíše Krista až překvapivě dobře
koresponduje se závěry historiků. Ti totiž již
dávno vědí, že když r. 532 pověřený římský
opat stanovoval rok narození Ježíše a začátek
letopočtu, dopustil se chyb v navazování
starých kalendářů. Správné datum narození
muselo být o pár let dříve. A tak možná jako
třem „králům“, tak i nám ukázala betlémská
hvězda ve snaze datovat narození Ježíše
správnou cestu.
Kde se tedy vzala nad jesličkami kometa?
„Viník“ byl odhalen až ve druhé polovine 20.
století. Byl jím proslulý italský malír Giotto di
Bondone (1267-1337), který r. 1304 maloval
fresku Klanění pro padovskou kapli
Scrovegni. Tři roky předtím, v září r. 1301,
pozoroval jednu takovou vlasatici, a tento zážitek, z návratu Halleyovy komety, ztvárnil i na fresce. Od těch
dob je tvar známé komety dominantou nebe
nad jesličkami a malým Ježíškem.
Zveme Vás ještě jednou k návštěvě našeho Lobendavského betléma. Je možné jej shlédnout před, při nebo po bohoslužbě (SO - 17.00) nebo po telefonické či emailové domluvě. Těšíme se na Vás !!!!
