20.11. 2010 jsme byli pozváni do Českého rozhlasu, kde jsme popisovali naši cestu na misie, tam někam na sever Čech. Omlouváme se, ale zpočátku musíte vyslechnout pár minutové zprávy. Děkujeme moc za pochopení.
v pořadu
Doteky víry (poslechnout záznam rozhovoru s paní redaktorkou Evou Hůlkovou 21.11.2010 na ČRo 1 - Radiožurnálu v Dotecích víry).
L O B E N D AVA
Na faru v Lobendavě jsme přišli v srpnu roku 2009. Byla v zuboženém stavu, nejméně patnáct let zde nikdo nebydlel. Od března roku 2009, když jsme Lobendavu poprvé navštívili, a po té se rozhodovali, zda jsme vůbec schopni vzít toto břímě na sebe, jsme začali nezávazně, brigádně faru navštěvovat. A tak vznikal vztah k tomuto místu.
S bydlením na faře máme zkušenost z Prahy. Tam jsme během několika let začali vnímat potřebu s bydlením spojit i službu farnosti. Ačkoli tehdy z nájemní smlouvy vyplývaly některé povinnosti pro farnost, nebylo to to pravé, po čem jsme toužili. A protože jsme začali intenzivně hledat, jakým způsobem bychom mohli svým touhám vyhovět (a hledat, odkud je jejich původ), přes konzultace s duchovními otci jsme stanuli až před litoměřickým biskupem mons. Mgr. Janem Baxantem a generálním vikářem P. Stanislavem Přibylem. Vlídně vyslechli naše myšlenky a k našemu překvapení se zahájilo hledání volné fary s potřebou oživení farnosti a jejího duchovního života. Tak jsme se ocitli na faře v Lobendavě.
Biskupství i ve svém nedostatku poskytlo příspěvek na opravu a zprovoznění fary, kterou by bez těchto zásahů bylo jen těžko možné obývat. Začali jsme tedy v červenci naplno s opravami. Spočívaly v úpravě koupelny (rozvody vody a odpadu), zavedení ústředního topení v 1. patře (kotel na pevná paliva), výměně ztrouchnivělých oken v 1. patře za eurookna ( byla nutná vzhledem k památkové ochraně objektu). Nakonec jsme se pustili sami do vymalování místností celého 1. patra. Nutné bylo také vysvobodit zahradu od letitých náletů, kamenů a odpadků, a úpravou terénu, ve které budeme pokračovat ....
O B E C
L O B E N D AVA
Lobendava se nachází v nejsevernější části Šluknovského výběžku. V tomto kraji patří k nejstarším slovanským sídlištím. Obec má dnes něco málo přes 300 obyvatel. Od středověku jí procházela stará říšská cesta z Drážďan do Prahy, která byla hojně používaná obchodně i vojensky. To Lobendavě přinášelo výhody i nevýhody. Koncem 19. století došlo v Lobendavě (do té doby spíš zemědělské) k rozvoji průmyslu. Jako příklad jmenujme vznik továrny na výrobu umělých květin, první továrny na výrobu stuh, obuvnické továrny J. Strobacha, rovněž restaurace a hotely zde byly velmi prosperující. Je dnes neuvěřitelné, jaký zde vládl kulturní život. Existovala tu řada spolků (tělocvičný, hasičský, spolek válečných veteránů, cyklistický, spolek velikonočních jezdců a zpěváků). Pořádali se plesy, koncerty. Ochotnický spolek prováděl na dvou zdejších jevištích své hry, na které přijížděli diváci i ze Saska. Stávalo se, že pro přeplněnost sálu muselo několik stovek lidí odjet domů s nepořízenou.Tehdy zde žilo kolem 3 000 obyvatel. Po první světové válce se podařilo tento bohatý život pracovitostí a pílí obnovit. Ovšem druhá světová válka učinila v Lobendavě asi nenávratnou změnu. Původní obyvatelé byli většinou odsunuti, osud některých je i horší. Tak došlo k bedlivému střežení státních hranic. Tím krom vnějšího oddělení Čechů a Němců nastalo oddělení vnitřní, které vrhá na tento kraj trvale bolestný stín. S tímto rozdělením přišel nejen náš výběžek o přeshraniční spolupráci, obchod, a zůstal zapomenutým krajem, „koncem světa“, kde vládne vysoká nezaměstnanost a z ní pramenící neduhy a dobrovolný odchod mladých lidí za lepším živobytím.
Existují sice snahy o navazování spolupráce s německou stranou na různých projektech, ale jde o velmi pozvolné změny, protože prolomit tyto letité bariéry vycházející především z poraněných srdcí bývalých zdejších občanů německé národnosti, a mnohdy lhostejných současných obyvatel, jejichž většinu tvoří pováleční novoosídlenci, je lidsky téměř nemožné. Možná s nástupem generace Němců, kteří bolestný odsun nezakusili na vlastní kůži, může teprve začít uzdravování. Nicméně je na nás Češích, abychom dokázali, že tento krásný kraj je kraj našeho srdce, že nám není lhostejná jeho budoucnost.
Naše zodpovědnost je vysoká. Měli bychom žít společně, tvořit společně, bavit se společně. Protože netečnost a neochota rozhlédnout se z jakýchkoli důvodů dál za hranice svého domu a pozemku, přináší pozvolný pád. Pro zdejší oblast je vztah každého jednotlivce k naší krajině a člověka k člověku jedním z hlavních prostředků odejmutí stínu z tohoto malebného kousku naší země!
D O
B U D O U C N A
Půlrok, který uběhl od našeho osídlení lobendavské fary, je velmi krátká doba. Jiní, kteří jsou zkušenější s aktivním životem na faře, mají jistě více než my co říci. Hovoří za ně jejich dílo samo. My můžeme sdělit pár slov o našich plánech a tužbách, které mohou být úspěšné do té míry, nakolik je vložíme do Božích rukou. Proto také chceme být tu, abychom se snažili být vhodnými nástroji Toho, bez kterého nemůžeme dělat nic, protože On je láska, která dává pravou hodnotu našim činům..... S ohledem na tento úvod, tedy pár slov o našich plánech využití fary.
Fara je místem pro setkávání, a byli bychom rádi, kdyby se jím stala i lobendavská fara. Naším cílem je především přivést sem mladé lidi, tzv. náctileté. Dva takoví lidé, nadšenci pro vše nové, pro vše kde mohou uplatnit své schopnosti, se tu našli. I když jsou sami náctiletí, chceme se s nimi pokusit vytvořit základnu, ze které budou pramenit další nápady a činnosti. Různě zaměřenými aktivitami bychom mladé lidi chtěli přesvědčit, že práce a společenství má pro nás hluboký smysl. Rádi bychom poukázali v konečném důsledku na nejvyšší hodnoty lidského života, jako jsou přátelství, víra, manželství a rodina. V některých projektech, které máme snahu vytvořit, se budeme zaměřovat na rozvíjení vztahu mladých k hodnotám kulturního a přírodního bohatství zdejší krajiny, a to poznáváním (naučná stezka) i vlastní aktivitou při obnově kulturních památek a údržbě jejich okolí. Rádi bychom iniciovali výstavbu dětského hřiště na pozemku jehož vlastníkem je farnost a z části obec. Zde se možná nabízí možnost zajímavé spolupráce s obcí. Myslíme si, že hřiště by bylo pozitivním krokem směrem ke zdejším nejmenším dětem, jejichž maminky v Lobendavě pro své ratolesti nenacházejí žádné vyžití, a proto je možné vídat i mladší školáky, jak bloumají po vsi a bezradně se snaží nalézt zábavu. Snad se nám podaří nejen s obcí zahájit v budoucnu výstavbu hřiště, ale také formou víkendových dílen pro mládež z okolí zaujmout i děti a mládež lobendavskou. Cítíme také potřebu pomáhat občanům Lobendavy k pochopení vlastní důstojnosti i zodpovědnosti za místo, kde žijí, a k vyjití ze svých úzkých hranic, aby Lobendava mohla procitnout a znovu začít rozkvétat. Máme vůli hledat možnosti, jak se k těmto cílům přibližovat.
Za osu svého snažení jsme si zvolili denní modlitbu církve (breviář) doplněnou o polední vyzvánění z kostela Navštívení Panny Marie spojené s modlitbou Anděl Páně. A aby bylo heslo svatého Benedikta „Ora et labora – Modli se a pracuj“, jehož význam je po staletí stále aktuální, naplněné, usilujeme o to i manuální prací na faře i v kostele. Myslíme si, že všichni „znalí“ vědí dobře, že fary a kostely zajišťují možnost naplňování Benediktova hesla na mnoho, mnoho let dopředu!
Tak tedy jděme do toho!
v pořadu
Doteky víry (poslechnout záznam).
