Zajímavé

Dnes slavíme památku svatého Ambrože a zítra slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu.

Immaculata Ano, Maria, opravdu je Pán s tebou, vždyť tobě on dal, že celé tvorstvo je zavázáno nejen jemu, ale i tobě.











7. prosinec

Sv. Ambrože, biskupa a učitele církve památka

Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn římského vysokého správního úředníka. Sám také v Římě vystudoval řečnictví a práva. Svou veřejnou činnost začal v Sirmiu (v dnešní Jugoslávii). Když působil v Miláně, byl tam zvolen za biskupa a 7. XII. 374 přijal biskupské svěcení. Svědomitě doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu. Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům. Jeden ze svých dopisů poslal i na naše území markomanské královně Fritigile (PL 14, 36). Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny. Zemřel na Bílou sobotu 4. IV. 397.

svatý Ambrož


Z listu svatého Ambrože

(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845], 847-881)

Líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid: Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.

Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou církev od základu nad moři vybudoval a pevně ji usadil nad proudy vod.
Nikoli náhodou tedy zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Zdvihají řeky svůj hlas. Existují totiž proudy, tryskající z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha. A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.
A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché. Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.
Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina, shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.
Každý, kdo shromažďuje vodu z hor a přivádí ji k sobě nebo kdo pije z pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá země nasákla vláhou z vlastních studánek.
Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky plné, vylévají déšť na zem.
Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid, aby s radostí kráčel tam, kam jej vedeš.
Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl. To znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.

Immaculata


8. prosinec

PANNY MARIE, POČATÉ BEZ POSKVRNY PRVOTNÍHO HŘÍCHU slavnost

Církev vidí v Panně Marii ženu předpověděnou v ráji (Gn 3, 15). Bůh ji vyvolil za matku Vykupitele lidstva, a proto ji už od okamžiku jejího početí uchránil od poskvrny prvotního hříchu. Toto učení o neposkvrněném početí Panny Marie závazně vymezil Pius IX. a prohlásil je za článek víry 8. XII. 1854. Liturgická oslava Početí Panny Marie se konala nejprve na Východě, v 9. století přešla z Konstantinopole do jižní Itálie a na Sicílii. Koncem 11. století zavedl tento svátek ve své diecézi sv. Anselm z Canterbury a v té době se objevují náznaky této úcty i u nás v tzv. Opatovickém homiliáři. Z Anglie se svátek šířil i jinam. U nás se slaví už kolem roku 1200. V roce 1476 Sixtus IV. rozšířil jeho slavení pro celou církev.

Immaculata


Z oslavné řeči svatého Anselma, biskupa

(Oratio 52: PL 158, 955-956)

Panno, v tobě zahrnul Stvořitel požehnáním všechno tvorstvo

Nebe, hvězdy, země, řeky, den i noc a všechno, co člověk ovládá nebo co mu slouží, to vše se raduje, Paní, že bylo skrze tebe jakoby znovuvzkříšeno do ztracené krásy a obdařeno jakýmsi novým, nepopsatelným půvabem. Všechno tvorstvo bylo totiž jako mrtvé, když ztratilo původní důstojnost a úkol přispívat k panství a užitku ctitelů Božích; neboť právě k tomu bylo všechno stvořeno. Tvorstvo však bylo uvrženo do poroby a znetvořeno zneužitím modloslužebníků; pro ně ovšem stvořeno nebylo. A teď je opět všemu vrácena táž důstojnost a příroda se raduje, že znovu stojí pod vládou Božích vyznavačů a že jim smí sloužit.
Jak by všichni neplesali nad novou a nesmírnou milostí, když zakusili, že sám Bůh, jejich vlastní stvořitel, jim nejen neviditelně vládne, ale že ho na vlastní oči viděli mezi sebou, jak používá jejich služeb a jak je posvěcuje. A všecko toto ohromné dobro má svůj původ v požehnaném plodu požehnaného lůna požehnané Panny Marie.
Pro plnost tvé milosti, Panno, vstoupila radost také do podsvětí, přinášejíc tam svobodu, a naplnila i nebesa, přinášejíc obnovu. Dík plodu tvého slavného panenství, tvému slavnému Synu, se totiž z ukončení svého zajetí těší všichni spravedliví, kteří odešli ze světa před životodárnou smrtí tvého Syna, a andělé se radují z nového budování pobořeného Božího města.
Ty ženo plná milosti, ba milostí přetékající, z hojnosti tvé milosti se osvěžuje a posiluje celé tvorstvo. Ty Panno požehnaná, ba více než požehnaná, v tobě zahrnul Stvořitel požehnáním všechno tvorstvo a tvorstvo žehná svému Stvořiteli.
Svého Syna, jediného, sobě rovného, z vlastního srdce zplozeného, Syna, kterého miluje jako sebe samého, toho dal Bůh Marii. Vytvořil si tak Syna z Marie, téhož a ne jiného; takže svou přirozeností je jeden a týž Ježíš zároveň Synem Božím i synem Mariiným. Veškeré tvorstvo je stvořením Božím, Bůh se narodil z Marie. Bůh stvořil všechno, Maria porodila Boha. Bůh, který učinil všechno, učinil z Marie i sebe sama. A tak všechno, co dříve učinil, opět obnovil. Ten, jenž kdysi učinil všechno z ničeho, nechtěl porušené tvorstvo obnovit bez Marie.
A tak je Bůh otcem všech věcí stvořených, Maria matkou všech věcí znovustvořených. Bůh je otcem univerzálního stvoření, Maria matkou univerzálního obnovení. Bůh totiž zplodil toho, skrze něhož bylo všechno učiněno, Maria zrodila toho, skrze něhož bylo všechno spaseno. Bůh zplodil toho, bez něhož není nic, Maria zrodila toho, bez něhož není nic tak, jak má být.
Ano, Maria, opravdu je Pán s tebou, vždyť tobě on dal, že celé tvorstvo je zavázáno nejen jemu, ale i tobě.

Immaculata



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 07. 12. 2017 | 573 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE