‘Ženich je tady! Jděte mu naproti!’
32. neděle v mezidobí
První čtení: kniha Moudrosti 6,12-16
Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.
Druhé čtení: 1. list Soluňanům 4,13-18
Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.
Evangelium: Matouš 25,1-13
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‘Ženich je tady! Jděte mu naproti!’ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‘Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.’ Ale prozíravé odpověděly: ‘Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.’ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.’ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
PROSBY:
Otče a Pane všech, tys poslal na svět svého Syna, aby na každém místě bylo oslavováno tvé jméno, posilni svědectví své Církve mezi národy.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
Učiň, ať ochotně přijímáme apoštolské učení, aby náš život odpovídal pravdám naší víry.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
Bože, ty miluješ spravedlivé, zastaň se těch, kdo trpí bezpráví.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
Osvoboď nevinně vězněné, dej světlo slepým, ujmi se vyhnanců, ochraňuj cizince.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
Splň touhu věrných zemřelých a doveď je skrze svého Syna k slávě vzkříšení.
BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.
ZAMYŠLENÍ:
Kdybychom chtěli stručně vystihnout poselství dnešního podobenství, museli bychom říci, že je to podobenství o Božím království, o jistotě jeho příchodu a podobenství proti životní nezodpovědnosti.
Že Bůh nezůstává světu daleko, že přichází se svou obšťastňující vládou do samé blízkosti člověka, až do jeho srdce, to je první věc, kterou má člověk pochopit. Ale tento příchod Boží je nevypočitatelný a člověk má svůj život podle něj přesto zařídit, orientovat ho na něj, ač ho v plnosti zatím neprožívá. To je ovšem obtížné. Na to potřebuje víru. Měli bychom žít tak, jakoby už Bůh byl "všechno ve všem" - tedy žít v úplné jednotě s ním. Měli bychom dělat to a jen to, co před Bohem obstojí (olej v lampách). Ale současně máme vidět a snášet, že tu Boží vláda ještě ve všem není, že zlo se snaží uplatnit svou moc - mimo nás i v nás.
Dále můžeme říci, že je to podobenství proti životní nezodpovědnosti: nejsou v něm kritizovány panny za to, že usnuly, jak by zprvu člověka napadlo podle věty "Bděte, neboť nevíte dne ani hodiny", ale špatně dopadly ty, které promarnily čas před příchodem ženicha, které totiž neměly olej. Vztáhneme-li to na individuální osud člověka, potom je zřejmé, že se nemá bát Boha jako nečekaně se zjevujícího kontrolora, který ho "nachytá", ani se nemá udržovat v neurotizujícím napětí, v němž se stále kontroluje, zda trvale pracuje na 110 i více procent... Ale člověk by měl žít s vědomím, že to, co v jeho životě nakonec a definitivně přijde, nemá být nic jiného, než Boží vláda - a tomu má podřídit svůj život. A to nejen tím, že čeká na Boha (což je ovšem nutné!), ale i tím, že toto čekání vyplňuje takovou činností, která před Bohem obstojí.
Osvojení si tohoto pohledu a postoje má pro křesťana veliký význam. Jestliže totiž čeká Boha (Boží království) jako vyvrcholení osobních i lidských dějin, potom by neměl "uvíznout" ani v nadějích a ziscích jen lidských a jen dočasných (úspěch, postup, postavení, peníze, klid atd.), ale neměl by uvíznout ani v bolestech jen lidských (neúspěch, zklamání, nemoc, smrt druhých...), protože ani ty ani ony nejsou poslední skutečností. Poukaz na olej v lampách zakazuje člověku pouze se vyhnout tomu, co ho může pohltit, nezodpovědně a nečinně čekat, co s ním život udělá (o tom mluví ještě víc podobenství příští neděle). Podaří- li se tedy v lidském životě syntéza obou požadavků, totiž čekat Boha i odpovědně pracovat, potom takový křesťan není neužitečným a nezodpovědným člověkem, který se jen "veze" a pro svět kolem sebe nic neudělá, ale je naopak zodpovědným člověkem, který nasazuje své síly v dobré věci, totiž ve věci, která před Bohem (ne jen před světem!) zcela obstojí a nasazuje se jako člověk plně "uvolněný" - nemusí se totiž nechat poutat zbytečnými strachy o úspěch či neúspěch, o "zachování" svého života... A to je nakonec potom ta svoboda, ke které nás Kristus osvobodil.
