Liturgický rok

3. neděle adventní

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.









3. neděle adventní

První čtení: Izaiáš 61,1-2a.10-11

Duch Páně, duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

Druhé čtení: 1. list Soluňanům 5,16-24

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

Evangelium: Jan 1,6-8.19-28

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‘Vyrovnejte cesty Pánu’, jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti poslaní byli z farizeů. Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Me-siáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.


Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 293, 3: PL 1328-1329)

Jan byl hlasem, Kristus Slovem

Jan byl hlas, Pán však na počátku byl Slovo. Jan hlasem ve vymezeném čase, Kristus Slovem, od počátku věčným.

Odstraň slovo, a čím bude hlas? Kde se nic nevyjadřuje, jde o prázdný hluk. Hlas bez slova buší do uší, srdce však nevzdělá.

Podívejme se, v jakém pořádku se ty věci dějí, při vzdělávání našeho srdce. Uvažuji-li, co řeknu, již je v mém srdci slovo; chci-li ovšem k tobě mluvit, hledám způsob, jakým by proniklo k tvému srdci to, co je již v mém.

Hledám tedy způsob, jakým by se k tobě dostalo a ve tvém srdci usídlilo slovo, které v mém srdci již je. Použiji k tomu hlasu a tímto hlasem k tobě mluvím. Zvuk hlasu přenáší k tobě smysl slova. Když zvuk hlasu přenesl k tobě smysl slova, zvuk sice pomine, avšak slovo, které k tobě přenesl, je již ve tvém srdci, aniž přitom opustilo moje.

Nezdá se ti tedy, že sám zvuk, když k tobě přenesl slovo, říká: On musí růst a já pak se menšit? Zvuk hlasu zazněl, aby vykonal svou službu, a zmizel, jako by říkal: Tak je má radost dovršena. Podržme slovo, neztraťme slovo zrozené v samém nitru.

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.


Chceš vidět pomíjivý hlas a trvale zůstávající božství Slova? Kde je dnes Janův křest? Posloužil a odešel. Nyní se slaví křest Kristův. Všichni věříme v Krista, doufáme, že nás Kristus spasí: tím zněl hlas.

Poněvadž pak je nesnadné rozlišit slovo od hlasu, byl i Jan považován za Krista. Hlas byl považován za slovo. Přiznal však, že je hlas, aby neublížil slovu. Nejsem Kristus, říká, ani Eliáš ani prorok. Zeptali se ho: Kdo tedy jsi? A on odpověděl: Jsem hlas volajícího na poušti, připravte cestu Pánu. Hlas volajícího na poušti, hlas, který přerušil ticho. Připravte cestu Pánu; jako by říkal: Proto zní můj hlas, abych jej uvedl do srdcí. Avšak kam jej zavedu, tam se neuvolí vejít, nepřipravíte-li cestu.

Co znamená Připravte cestu, ne-li správně proste? Co znamená Připravte cestu, ne-li smýšlejte s pokorou? Z Jana si vezměte příklad. Považují jej za Krista, on odpovídá, že není tím, za koho jej považují, a nezneužívá cizího omylu pro nějaké vlastní zpupné vyvyšování.

Kdyby byl řekl: Já jsem Kristus, jak velice snadno by tomu byli uvěřili, když jej za Krista považovali ještě před tím, než by to byl řekl. Neřekl to; rozpoznal se, odlišil se, pokořil se.

Viděl, kde ho čeká spása. Pochopil, že je svítilnou, a strachoval se, aby ji neuhasil vítr pýchy.

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.


PROSBY:

Ježíši, Synu Nejvyššího, tys byl Gabrielem zvěstován Panně Marii, přijď a vládni svému lidu navěky.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ježíši, Synu Boží, tvůj předchůdce se v Alžbětině lůně zaradoval nad tebou, přijď a přines celému světu radost ze spásy.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ježíši, Spasiteli, tvé jméno zjevil anděl Josefovi, muži spravedlivému, přijď a osvoboď svůj lid od jeho hříchů.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ježíši, světlo světa, tebe očekával Simeon a všichni spravedliví, přijď nás potěšit.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ježíši, vycházející slunce, které nikdy nezapadne, Zachariáš o tobě předpověděl, že nás navštívíš z výsosti, přijď a zasvitni zemřelým a vyveď je ze stínu smrti.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete.


ZAMYŠLENÍ:

Když někdo řídí auto, je třeba, aby vnímal jak silnici před sebou, tak i chod auta a přístroje, které jsou v něm umístěny. Bude-li se jen dívat před sebe, může poškodit motor, bude-li jen vnímat auto samé a ne silnici, skončí v příkopu. Podobné je to s křesťanským životem. Křesťan se musí dívat dopředu k cíli, kterým je Bůh. A má se dívat dopředu, aby vyhlížel druhý příchod Kristův. Stará-li se jen a jen o věci všedního dne a nikdy nepřemýšlí o tom, kam a proč jde, je to špatné. Snadno se natolik zabydlí ve všedních starostech, že už ani neuvidí, kam vlastně jeho cesta směřuje.

Ovšem i pohled dopředu se může stát jen jednostranným. Je mnoho lidí, kteří se stále starají o to, co bude, co přijde, kteří mají svůj pohled fixován na budoucí věci Boží, ale nevnímají příliš současnost. Nejsou tím myšleny jen současné starosti běžného života - ty se ostatně přihlásí samy. Jde o to, co nám v přítomnosti pro život na této zemi dává Bůh. Ten, kterého ohlašoval Jan Křtitel, tedy Ježíš, nás nenechal na této zemi jen chudými a nemohoucími. Ježíš slíbil svého Ducha a také ho seslal. Křesťan je jím obdarováván a může z něho žít. Dary Ducha nejsou dávány pro ozdobu jedincům, ale pro užitek církve. Proto mají být zkoumány, rozpoznávány a užívány. Zde je ale třeba dobře rozlišovat. Řada upřímných a hodných křesťanů se domnívá, že cokoliv je v oblasti křesťanského života zvláštního nebo mimořádného, to je už samo sebou Boží. Nemusí to ale tak být. Může to být jen a jen lidské (ale nezvyklé) a může to být také od Zlého. Jiní křesťané - snad ze strachu, aby se nespálili nebo aby nebyli směšní - všechno mimořádné odmítají jakožto buď zbytečné, nebo nějak podezřelé či podvodné. Úkolem církve ale není ani podporování všech zvláštností ani zamítání všeho, co se vymyká běžným zkušenostem. Úkolem církve je rozlišování dobrého od špatného, Božího od toho, co Boží není. Je to především úkol pastýřů, jak říká Druhý vatikánský koncil (Dekret o apoštolátu laiků - AA 3). Je to ovšem úkol, na kterém se podílí nějakým způsobem celá církev, všichni křesťané a to právě dary, které byly tomu či onomu dány.

Blížící se rok 2000 a s tím spojené eschatologické nálady zvyšují požadavek na správné rozlišování. Je veřejným tajemstvím, že uvnitř katolické církvi není právě málo lidí, kteří rádi věří nejrůznějším obskurním zprávám a proroctvím a kteří se na rozlišování církve neptají. Na druhé straně každý, kdo si přečte papežův list Tertio millennio adveniente o přípravě na jubileum roku 2000 vidí, že papež nijak nestraní "tajným zvěstem" a že nerozsévá kolem sebe strach z budoucnosti. A vrátíme-li se k našemu biblickému úryvku, najdeme v něm jedno podstatné vodítko. Svatý Pavel neříká svým křesťanům "bojte se!", ale "stále se radujte, bez přestání se modlete, ve všech životních podmínkách děkujte Bohu!" Radost z Boha, ochota modlit se a přesvědčení, že modlitba díků je vždy zcela namístě, to jsou určité známky zdravosti života křesťana. Pokud se někdo domnívá, že se radovat nesmí nebo raději nemá a pokud neví, zač by Bohu děkoval, potom je v jeho víře nějaký defekt.

Shrňme tedy: pozornost, upřená na přicházejícího Krista a pozornost současně upřená na obdarování, která v Duchu svatém máme, by měly být základními body křesťanského života. Nevedou pak ani ke strachu, ani k útěku ze světa, ani k ulpění na tomto světě.


Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 17. 12. 2017 | 173 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE