Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
19. neděle v mezidobí
První čtení: 1. kniha Královská 19,4-8
Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.
Druhé čtení: list Efesanům 4,30 – 5,2
Bratři! Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.
Evangelium: Jan 6,41-51
Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ‘Sestoupil jsem z nebe’?“ Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ‘Všichni budou vyučeni od Boha.’ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“
PROSBY:
Díky tobě, Bože, za to, že zjevuješ svou moc ve všem stvoření a na běhu světa ukazuješ svou prozřetelnost.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Skrze svého Syna, hlasatele pokoje a vítěze na kříži, vysvoboď nás od zbytečného strachu a zoufalství.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Dej všem, kdo milují spravedlnost a snaží se o ni, ať poctivě spolupracují na budování světa v pravém míru.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Ujmi se utlačovaných, vysvoboď zajaté, potěš ubohé, dej chléb hladovějícím, posilni slabé, na všech učiň zjevným vítězství kříže.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Svého Syna mrtvého a pohřbeného jsi podivuhodně vzkřísil k slávě, dej, ať i naši zemřelí přejdou s ním do věčného života.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
ZAMYŠLENÍ:
Lidé milují jednoduchá řešení. Dnes jako v době Ježíšově. Lidé milují polovičaté krajnosti - zdají se jim být nekomplikované a bezpečné. Někdo by všechno chtěl mít jen a jen pozemské, o ničem jiném nechce uvažovat. Má dojem , že tomu, co je z jeho zahrady, pole nebo z jeho počítače, dobře rozumí, to je jeho svět a nic jiného už nechce vidět. Někdo jiný by zas chtěl mít všechno nadpřirozené, podivuhodné, nadzemské, jen a jen nebeské. Tím, co je na zemi a ze země pohrdá, a nebo se toho bojí.
Jenže Ježíš Kristus nám neumožňuje ani jednu ani druhou krajnost. On je vtělený Bůh, on je plně Bůh a plně člověk, on přišel skutečně od Boha a skutečně na tuto zem, on stejně patří do Nejsvětější trojice jako skutečně patří do lidské rodiny. Je "chléb, který sestoupil z nebe" - a je tím, kdo se jakožto člověk pohybuje na zemi. Není jednoduché to pochopit - teď jako tehdy. Nedivme se jeho současníkům, že to těžko chápali. A nedivme se našim současníkům, že to těžko chápou. Ježíš říká: "Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně". Ano, toto nelze obejít. Ježíše, vtěleného Syna Božího, nelze poznat jako věc mezi věcmi. Nelze ho prozkoumat tak, jako si třeba dáváme prozkoumat vodu ze studny, zda je pitná. O Ježíši se člověk musí naučit od Boha - v jeho Písmu, v jeho církvi. Teprve potom k němu může přijít, totiž teprve potom mu rozumí. Pokud to člověk neudělá, začne si nejspíš vymýšlet. Začne si dělat Ježíše podle svých představ. Tak, jak to dělají Svědkové Jehovovi, jak to dělají Mormoni, Moonisté a další a další sekty. Neučí se od Otce, ale učí, jak si sami Ježíše představují. A je to jinak, než jak se představuje On sám - není to učení o vtěleném Božím Synu, není to učení o Ježíši - jediném Spasiteli, není to učení o Trojici. Nejde o to stát se nepřáteli těchto lidí nebo je snad nemít rád. Jde o to, neučit se od kdekoho, ale učit se od Otce a od toho, kterého On poslal , tedy od jeho Syna a učit se mezi těmi, kdo ho už dva tisíce let znají - učit se v církvi.
Není tak nesnadné vymyslet si spasitele a spásu podle svého gusta. Je to snadné - a neúčinné. Ježíš je ten, kdo dává život věčný. Tedy život Boží. Život, který si člověk sám "zkonstruovat" nemůže. Člověk po plném životě touží. Jde tedy o to, aby ho hledal tam, kde skutečně je, ne jen tam, kde si myslí, že by být mohl. Ježíš je nedostižný, jediný - a přece tak obyčejně vyhlížející. Kéž nás tato jednoduchost nemate. Ježíš přichází od Boha, je plně Boží, je jediný
