16. neděle v mezidobí

„Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“







16. neděle v mezidobí

První čtení: Jeremiáš 23,1-6

Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu – praví Hospodin. Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků – praví Hospodin. Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí – praví Hospodin. Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budu nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost“.

Druhé čtení: list Efesanům 2,13-18

Bratři! Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části – (židy i pohany) – spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství. A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

Evangelium: Marek 6,30-34

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.



ZAMYŠLENÍ:

Když se pokusíme představit si delší pasáže evangelia jako film, může nás upoutat, že je Ježíš stále v pohybu. Neusadil se nikde natrvalo, nezřídil "náboženské středisko", "školu Božího království" apod., ale procházel Galileou a Judskem a šířil zvěst o království slovem i činem. Své učedníky také posílal na cesty - četli jsme o tom minulou neděli. Ježíš nepřišel, aby se na této zemi zařídil natrvalo, aby tu zřídil nějakou oázu, město, stát, prostě reservaci speciálně pojatého života (to dělala sekta v Kumránu). Přišel, aby přijal za vlastní lidskou životní cestu, životní cestu obyčejného člověka a přišel z této cesty udělat královskou cestu, která může vést k Bohu. Lidi, s kterými se setkával, chtěl na tuto cestu uvést, nebo lépe - učil je, jak mohou ze své životní cesty udělat královskou cestu, cestu vedoucí k Otci a svou obětí života jim to také umožnil.

Dnešní evangelium se zmiňuje o tom, jak Ježíš viděl množství lidí kolem sebe: viděl je jako ovce bez pastýře. Jako ty, kteří si nedovedli dost dobře poradit se životem, a tak je začal učit mnohým věcem. To bylo tenkrát. A jak je to teď? Dnešní člověk v civilizovaném světě by samozřejmě nejdříve řekl, že není žádnou ovcí, že je svobodným člověkem, že ho nemusí nikdo nikam vést, že si se svým životem dobře poradí. Ale tvrzení není totéž, co skutečnost. Nejen v minulosti, ale i v tomto století se lidé vrhali a vrhají na cesty za velmi podivnými pastýři (Hitler, Chomejní - např.). A i v nejpokročilejších civilizacích lidé pijí, tráví se, hroutí se. Zkrátka v extrémních i průměrných životních osudech ukazují, že životem bloudí a to často dost nešťastně. Ostatně nepřemýšlejme jen o druhých. Jsme opravdu takoví suveréni života, jak vypadáme? Je okolo nás a hlavně z nás, naším přičiněním, každý, s kým žijeme, šťastný? Máme pastýře a necháme se jím skutečně učit?

Domnívá-li se křesťan, že když ve škole "vychodil náboženství", pak už umí nadosmrti dost, že se už od Krista všemu naučil, velmi se mýlí. Tak přece vypadaly často starší křesťanské generace. Naučily se o křesťanství ve škole, ale co u většiny z křesťanství zbylo? Dnes jsou prakticky mimo církev, jako ovce bez pastýře, žijí a hlavně smýšlejí jako většina kolem nich. Nebo jejich nedospělá víra ztuhla, stala se slepým a tvrdým rigorismem.

Vraťme se tedy k obrazu Krista, chodícího a učícího po Palestině. Uvědomme si, že křesťanství se nelze jednou provždy "naučit". Jistě, křesťanství je nutno přijmout, to je jakoby jednorázový akt. Ale to znamená, že člověk přijímá Krista za pastýře svého života, že už není jako ovce bez pastýře, ale že se musí dále starat o to, jestli za tímto pastýřem - Kristem jde a hlavně, že se musí od něho učit dalším a dalším věcem. Protože některé věci se zpravidla člověk učí v mládí, jiné později. Jak postupuje život, neučí se už člověk té základní životní orientaci, to má už za sebou, ale má se třeba víc od Krista učit, jak odpouštět, jak se utkávat se zlem, jak přijímat životní prohry, jak se vyrovnávat s tím, že není nejen na světě, ale i v mém životě vše tak, jak jsem chtěl a předpokládal. A potom dál se člověk musí od Krista učit, jak trpět, jak se vyrovnávat se ztrátou dalších a dalších sil, s bezmocností, s umíráním. Víra předpokládá, že se člověk pastýřem - Kristem nechá vést celý život a že se tedy celý život bude od něho učit. Ustrnutí, nechuť učit se dál, pocit, že už vše vím, je velice nebezpečný, pro víru někdy i smrtelně nebezpečný... Kristus prošel celým lidským životem. Proto i my můžeme jít celým svým životem s očima upřenýma na něho a nemusíme být tedy jako zmatená ovce bez pastýře, ani jako ovce trapně hloupá, která si myslí, že nikoho a nic nepotřebuje.



PROSBY:

Otče a Pane všech, tys poslal na svět svého Syna, aby na každém místě bylo oslavováno tvé jméno, posilni svědectví své církve mezi národy.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Učiň, ať ochotně přijímáme apoštolské učení, aby náš život odpovídal pravdám naší víry.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Bože, ty miluješ spravedlivé, zastaň se těch, kdo trpí bezpráví.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Osvoboď nevinně vězněné, dej světlo slepým, ujmi se vyhnanců, ochraňuj cizince.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.

Splň touhu věrných zemřelých a doveď je skrze svého Syna k slávě vzkříšení.

BOŽE, VYSLYŠ NAŠI MODLITBU.