Zajímavé

Kaplani a duchovní, živnosti, obchody, zemědělství, chov ryb, myslivost, hotely, hostince; to všechno v Lobendavě a Severní na počátku 20. stol. - IV.

Lobendava na počátku 20. století Až do roku 1938 se nacházel ve středu obce na cestě od návsi do horní Lobendavy větší rybník, který patřil k hotelu Modrá Hvězda. Tento rybník sloužil v zimě dětem k bruslení. V dřívějších letech se z něj získával led pro okolní řeznictví, z čehož děti neměly velkou radost neboť v tomto čase nemohly bruslit. Několik menších rybníčků se nacházelo u jednotlivých selských usedlostí, ve kterých se chovaly ryby jen pro vlastní spotřebu.










DUCHOVNÍ V LOBENDAVĚ

Až do poloviny 17. století jsou jména duchovních neznámá. Poté, co se kolem roku 1660 obyvatelstvo vrátilo ke katolickému vyznání, stala se Lobendava pobočkou Lipové. Nato byli jmenováni pro Lobendavu tito duchovní správci (v závorce za jménem jsou udány roky, ve kterých působili):
STEFANUS COMETA (1659-1667)

GREGORIUS IGNATIUS CONRAD (1667-1668)

JOANNES PAULUS GENDERMANN (1668-1672)

TOBIAS IGNATIUS LUMPE (začal v roce 1668) Lumpe se narodil v Chřibské a zemřel v Schirgiswalde. V roce 1674 byl v Lobendavě opět zřízen vlastní farní úřad. Hrabě Joh. Joachim Slavata, jako tehdejší majitel Lipovského panství, určil v tomto roce pro Lobendavu svého někdejšího zámeckého kaplana.

1. ADALBERT LEGLER (1674-1693). Byl po své smrti (1693) pohřben v kostele, a sice u vchodu do presbytáře. Následující část dal k dispozici laskavým způsobem pan konzervátor památkové péče z Teplic Karl Karafiat. Tímto mu budiž vysloven patřičný Dík.

2. WENZESLAUS FERDINAND DUCKA (1693-1709). Narozen v České Lípě a obdržel v roce 1709, kdy umřel, svůj poslední odpočinek vedle křtitelnice.

3. DANIEL IGNAZ MATTAUSEN (1709-1729). Narozen v Schirgiswalde jako učitelský syn. Nacházíme ho jako vikáře v budyšínské kapitule a později jako kaplana v Lipové. Za jeho působení byl postaven nový kostel. Byl také prvním farářem v Lobendavě, který si držel kaplana. Po své smrti v roce 1729 našel svůj hrob na evangelické straně vedle hlavního oltáře.

4. JOANNES PAUL (1729-1739) ze Šenova. Působil jako kaplan ve Šluknově a v Lipové a byl pohřben roku 1739 u (dřívějšího) oltáře sv. Anny.

5. JOHANN JOSEPH IGNAZ JAEGER (1739-1742). Narozen v Benešově. Působil 20 let jako kaplan v Brtníkách, kam byl v roce 1742 povolán. Zemřel roku 1766

6.JOANNES GEORG KRAUSE (1742-1747). Narozen 1693 v Chřibské. Nastoupil jako první kaplan v roce 1719 do Lobendavy. Zůstal 20 let a poté byl kaplanem v Lipové. Za jeho působení jako kaplan a farář bylo pořízeno pro kostel mnoho nových věcí (ornáty, monstrance, ciborium,pacifikále) od štědrých dobrodinců. Rovněž byl vyzdoben hlavní oltář.

7. CONRAD JULIUS WINKLER (1747-1755), poštmistrův syn z Plané, stal se děkanem a okresním vikářem (1756) v Lipové a zemřel v roce 1782. Za jeho působení byla zavedena devítidenní pobožnost jezulátka.

8. JOANNES KLINGER (1755-1766). Poté, co ukončil svá studia v Olomouci a Praze, přišel v roce1744 jako kaplan do Lipové. Pochází z Křečan a zemřel už ve svých 50ti letech, v roce 1766. Jeho hrob se nachází ve zdejším presbytáři. Byl u farníků velmi oblíbený. Musel zde prožít sedmiletou válku a byl i s kaplanem Josefem Hessem pruskými vojsky nejenom vyrabován, ale také vzat jako rukojmí až do Neustadtu. Až poté, co zaplatil 300 zlatých a kaplan 100 zlatých, mohli se oba vrátit do Lobendavy.

9. JOANNES AUGUSTIN WERFFEL (1766-1807). Chudým rodičům v roce 1733 v Roth-Dobrowitz narozen, ukázal vynikající hudební nadání a začal už ve 12 letech jako varhaník svá studia v Benešově, zabýval se vyššími vědami v Praze a poté, co se stal magistrem filosofie a bakalářem teologie, přišel do hraběcího salmského domu jako informátor a hofmistr hraběte Franze Wenzela Salma. Později studoval s mladým hrabětem obojí právo. V roce 1761 se stal prvním fundovaným zámeckým kaplanem, pět let později zdejším farářem, v roce 1779 okresním vikářem, v roce 1780 kanovníkem v kostele sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, v roce 1796 arciděkanem a 10 let později konsistoriálním radou. Zemřel v roce 1807 v Lipové. Na smrtelném loži nařídil, že má být jeho tělo pohřbeno vedle kostnice nedaleko kostelního vchodu ze Severní, na místě, na které se obyvatelé Severní nechtěli nechat pohřbít. Šel tedy sám příkladem, aby odstranil předsudek proti tomuto místu. Na jeho hrobě nebyl žádný kámen, ale on žil dále v myslích těch farníků, kteří ho znali, zvláště těch chudých, kterým byl opravdovým otcem. S těmito se dělil o vše, co měl, nosil jim dokonce, často on sám, stravu a otop do jejich domků, a sice v noci, aby svým dobrodiním nevyvolal rozruch. Jeho závěť se týkala pouze dobročinných účelů.

10. ANTON SCHOLZ (klášterní jméno Klemens, 1807-1819). Narozen na Pankráci, nejdříve kapucín v Mnichově Hradišti,pak určen knězem z důvodu jejich nedostatku, působil v Jetřichovicích, Mikulášovicích, jako zámecký beneficiát v Lipové a přišel v roce 1807 jako farář do Lobendavy. Naše obec je mu vděčná, protože na jeho přímluvu ušetřil Vandamme Lobendavu od dalšího utlačování a uchránil ji před požárem. Zemřel v roce 1819 a byl pohřben u kostelní zdi.

11. JOSEF HEYNE (1820-1853). Narozen v roce 1774 v Rumburku jako syn řeznického mistra. Začal, dobře vyškolen v hudbě, svá studia v augustinském klášteře v Saganu (Slezsko), pokračoval v Praze a na všeobecném Semináři pro litoměřickou diecézi. Jako kněz byl činný v Mikulášovicích a Lipové (zámecký kaplan). V roce 1853 odešel do důchodu a zemřel jako personální děkan ve věku 81 roku 7. června 1855.

12. IGNAZ FISCHER (1853-1857). Narozen v Přísečnici u Kadaně roku 1806, byl 13 let kaplanem Lobendavě, potom farářem Dolní Poustevně. V roce 1857 odešel jako farář do Brtníků.

13. JOSEF SCHIERZ (1853-1900). Pochází ze Severní č. 183, kde se narodil 28. listopadu 1820 jako syn chudého tkalce. Dobře připraven kaplanem Fischerem a za pomoci mecenášů se mu podařilo vystudovat gymnázium v Litoměřicích. Nato studoval 2 roky filosofie v Praze a teologii v Litoměřicích. 25 července 1844 byl vysvěcen na kněze a působil 12 let jako kaplan v Mikulášovicích. Poté se stal administrátorem v Lipové a nato v Dolní Poustevně a 21. února 1858 se nastěhoval do Lobendavy jako farář. Zde byl činný déle jak 40 let, oslavil za účasti obyvatel své 50tileté působení jako kněz a byl jmenován konsistoriálním radou a arciděkanem. Zemřel 12. září 1900 a je pohřben na zdejším hřbitově. 14. KARL KARAFIAT (1901-1908). Narodil se 21. října 1866 v Moravské Třebové, studium začal ve svém rodném městě a dokončil je ve Vídni a Litoměřicích. V roce 1891 vysvěcen na kněze, působil do roku 1901 s krátkou přestávkou jako kaplan a administrátor v Brtníkách a v témže roce se nastěhoval do lobendavské fary. Odtud odešel v roce 1908 do Teplic, kde působil jako konzervátor ústřední komise pro památkovou péči.

15. AUGUSTIN JAKOB Nazývá Šluknov svým rodným městem. Tam se 12. července 1870 narodil. Poté, co ukončil studia v Bohosudově a Litoměřicích, byl 17. června 1894 vysvěcen na kněze a v předvečer Navštívení Panny Marie (1. červenec) celebroval svoji první mši. Jako kaplan působil 12 let v Šenově, poté byl povolán do Brtníků jako administrátor a farář a 9. května 1909 se stal farářem v Lobendavě. Při příležitosti 25. výročí svého vysvěcení obdržel zasloužilé jmenování na osobního děkana. V době jeho služby v Lobendavě jako farář a děkan byla provedena velká renovace kostela. Neúnavně nasadil všechny své síly, i během 1. sv. války, aby se toto dílo podařilo. Jeho zásluha je i to, že v roce 1922 dostal kostel nové zvony. Velká část prostředků byla získána sbírkami z celé farnosti. V tom samém roce byly pořízeny pro kapli na Anenském vrchu 2 zvony. O něco později dostala opět zvon i kaple na Jáchymu. Zvony byly odlity u firmy Herold z Chomutova. Svěcení zvonů se uskutečnilo na květnou neděli a provedl jej vikář Fleck z Lipové. Za účasti mnoha spolků, školních dětí a věřících z celé farnosti se z tohoto aktu stala povznášející slavnost, která se konala na louce vedle Strobachovy vily mezi Roubeným a Horní Poustevnou. Stará zvonová stolice, která byla ze dřeva, nemohla nést nové těžké zvony a tak se musela pořídit nová. Tu dodala rovněž firma Herold z Chomutova a byla zhotovena ze stabilního úhelníkového železa. V následujícím velikonočním týdnu byly zvony vytaženy na věž a namontovány. Na svátek Zmrtvýchvstání následující sobotu se zvony poprvé rozezvučely. Kostel byl plně obsazen a věřící čekali s velkým napětím na tuto událost. Nábožně a s radostí naslouchali návštěvníci kostela kovovému zvuku nových zvonů. Nyní měl náš farní kostel opět zvony, které svolávaly obyvatele při radostných i smutných příležitostech.

Během 2. sv. války musely být zvony opět odevzdány a byly použity k válečným účelům. Po vyhnání v letech 1945/46 byla farní osada z velké části vylidněna a noví osídlenci nejevili zájem o udržení a péči kostela. Díky šťastným okolnostem mohl dosavadní farář Rudolf Posselt zůstat a tím se zasadit o udržení kostela. Po jeho přesídlení do Západního Německa převzaly péči o kostel řádové sestry, které působily v Drascheové nadačním domě jako pečovatelky o duševně postižené mladistvé. Za působení následných farářů se uskutečnilo obnovení vnitřních omítek do výše oken, rovněž bylo zabráněno plenění vnitřního zařízení, jak se částečně stalo v jiných obcích, např. v Brtníkách. Přes vynaloženou péči začal kostel během let stavebně trpět. Nemůže se vstoupit na empory, vstup byl uzavřen. Lavice jsou zpráchnivělé a rozpad pokračuje. Omítka na vnějších stěnách je ve špatném stavu a částečně odpadlá, protože kvůli chybějícím okapům voda stéká přímo po zdi. Tento stav byl odstraněn instalací nových okapů. Zmenšená farní osada je v péči dolnopousteveckého faráře. Pravděpodobně jednoho dne zmizí také nádherný lobendavský kostel a jen tyto řádky jej budou připomínat. Na popud děkana Jakoba se uvedly již před 1. sv. válkou hrané pašijové hry „Utrpení Krista“. Děkan Jakob se sám podílel na režii. V době půstu byla představení stále vyprodána a známa daleko za hranicemi Lobendavy. Lobendavští duchovní byli také činní ve školní službě v národních školách v Lobendavě, Severní, Horní Poustevně a Nové Vísce. V letech 1921/22 nebylo obsazeno místo kaplana v Lobendavě a děkan Jakob musel sám zvládnout náročnou práci a ještě k tomu vyučovat. Jak jen to mohl všechno stihnout. V následujících letech až do svého odchodu do penze měl k ruce jednoho kaplana, který mu pomáhal zvládat na tak velkém území mnohé úkoly spojené s duchovní prací. V této souvislosti budiž upozorněno na to, že se ve farní osadě Lobendava nacházelo 5 kaplí (Severní, Nová Víska, Markéta, Anenský vrch, Jáchym) a o ty muselo být postaráno. V nich se při různých příležitostech konaly bohoslužby. V penzi byl děkan Jakob duchovní v nemocnici ve Šluknově a to až do roku 1946, kdy byl vykázán do Lindenfelsu v Odenwaldu. Několik týdnů byl také činný jako farář v internačním táboře ve Šluknově, kde se v těžkých dobách staral z velké části o své farníky. Děkan Jakob umřel v roce 1947 v Lindenfelsu a našel na tamním hřbitově své místo odpočinku. Jeho hrob však již neexistuje. Starší lobendavští farníci vzpomínají s úctou na tohoto oblíbeného duchovního a uchovávají ho v paměti.

16. RUDOLF POSSELT (1936-1964). Narozen v roce 1899 Jablonci nad Nisou. Jako mladý muž sloužil jako důstojník v rakousko-uherské armádě v 1. sv. válce. Po válce studoval teologii a byl mnoho let kaplanem v Kadani. V roce 1936 převzal od děkana Jakoba farnost v Lobendavě. Farář Rudolf Posselt byl všemi oblíbený lidový farář, který měl dobrý vztah ke všem organizacím a spolkům nacházejících se v jeho farnosti. Byl velmi korektní a osobně znám jako skromný muž. Aby byl mobilní a tím lépe mohl plnit své povinnosti, pořídil si motocykl, čemuž se divili především starší lidé, kteří si museli nejdříve zvyknout na faráře jezdícího na tomto stroji. Ještě před 2. sv. válkou byla za jeho působení rozšířena kaple na Markétě. Pro faráře Posselta přišla těžká doba, politické poměry se vyostřovaly a přinesly připojení Sudet k Třetí Říši. Farář Posselt vedl smírnou politiku mezi církví a státem ku prospěchu celé farnosti. V těchto těžkých dobách musel poskytnout útěchu mnoha rodinám, které přišly o své otce a syny, padlé ve válce. Nejtěžší dobu pro faráře Posselta však přineslo vyhnání Němců z jejich přirozené vlasti. Farář Posselt nebyl hned vypovězen ze země a mohl vést svůj úřad dále. Mnozí obyvatelé si mysleli, že se nějak s novými mocipány zaranžoval, což se dá těžko předpokládat. Co asi mohl nějaký kněz dělat v tak zlé době, kdy byla u vesla štvavá soldateska (=násilnická vojenská sebranka, neukázněné vojsko). Farář Posselt nadále pečoval o Němce, kteří mohli zůstat a o násilím přivandrovalé národnostní menšiny. V roce 1964 dosáhl vystěhování. Několik let předtím utrpěl srdeční infarkt a dostal svého nástupce, faráře Hynka Šťastného, který zůstal v Lobendavě až do roku 1970. Po odchodu do Německa obstarával farář Posselt ještě nějaký čas farnost v Stettenu na Dunaji. Tam v roce 1965 zemřel.

Lobendava na počátku 20. století


KAPLANI A POMOCNÍ DUCHOVNÍ V LOBENDAVĚ

Od roku 1719 nacházíme vedle faráře také kaplany a pomocné duchovní. Jako nejstarší jsou jmenováni:
JOHANN GEORG KRAUSE, kaplanem 21 let
JOSEF SCHWAGER z Rumburku
WENZEL CZAKERT z Ústí/L., zemřel 1765
GODEFRIDUS KNAPP z České Kamenice
GODEFRIDUS LISSNER ze Šluknova
GODEFRIDUS HEYNE ze Samova
ZACHARIA PISCHEL 1767 v Lobendavě
V roce 1771 a v následné době až do roku 1807 jsou vždy 3 pomocní duchovní.

I. Řada

Do roku 1781 JOSEF HESSE z Vlčí Hory, který celých 35 let věrně sloužil v Lobendavě. V roce 1782 se stal prvním farářem v Šenově a zemřel tam roku 1790. Do roku 1807 ANTON RICHTER, zemřel 1808.

II. Řada

Do roku 1797 JOHANN HEINRICH - z Jetřichovic, 29 let kaplanem, zemřel 1798.
Do roku 1802 FRANZ PÖLLNER z Mikulovic u Jeseníku, později děkanem v České Lípě a konečně kanovníkem a kapitulním proboštem v Praze.
Do roku 1818 FLORIAN SIEBER z Blíževedel, zemřel jako kaplan v Děčíně-Rozbělesích v roce 1825. Byl velmi dobročinný a rozdal vše, co měl. Na jeho hrobě je nápis: Jemný a tichý a přátelský byl ten muž, Který v tomto hrobě leží. Poctivě vykonával své povinnosti, Rád bral na svá bedra přítelovo břímě. Bože, ať se mu na věky dobře daří A my ať se s ním jednou setkáme.

III. Řada

Do roku 1774 JOHANN FRANZ HILLE z Mikulášovic.
Do roku 1780 GEORG HEER z Dlouhého Dolu.
Do roku 1792 JOHANN ANTON SCHÖN z Lobendavy, oblíbený především v Dolní Poustevně, zemřel roku 1803 jako farář v Šenově.
Do roku 1797 JOSEF RICHTER z Lobendavy, zemřel v témže roce v Lobendavě a leží na hřbitově.
Po něm kapucín WALFRIDUS EIFLER do roku 1801/1802.
ANTON SIEBER, syn sedláka z Dolní Poustevny, zemřel v 25. roku věku v roce 1802 a byl pohřben na stejném místě jako JOSEF RICHTER.
Do roku 1808 ADALBERT PETTERS z Vilémova, který byl v roce 1827 lokalistou v Bělé.
V letech 1808 až 1853 jsou činní většinou 2 kaplani.

I. Řada

Do roku 1818 FLORIAN SIEBER (viz předešlá strana).
Do roku 1821 JOHANN MÜLLER, nejdříve tkadlec v Jiříkově
Do roku 1831 FRANZ HOCKE z Mastirschowitz /někde u Ostravy/, později farář v Lipové a Brtníkách, zemřel 1869.
Do roku 1844 IGNAZ FISCHER, pozdější lobendavský farář
Do roku 1845 JOHANN HENTSCHEL.
Do roku 1851 ANTON HIEKE (administrátor), zemřel 1865 jako děkan v Šenově.
Do roku 1855 JOSEF KINDERMANN (administrátor) s kaplanem RUDOLFEM MELZEREM z Bürgsteinu /?/, Kindermann pochází z Nového Hraběcího, zemřel 1865 jako farář v Lipové.

II. Řada

Do roku 1815 GEORG HERBRICH z Jiříkova, 1826 je lokalistou v Rašovicích u Kadaně.
1815 JOHANN HEISSIG z Haliče, později kazatel v Litoměřicích a 1819 katecheta ve Lvově.
Do roku 1819 vypomáhali: zámecký kaplan JOSEF HEYNE a mikulášovičtí kaplani ANTON KREUZER a JOSEF LAUERMANN.
Poté jsou záznamy přerušeny a teprve roku 1824 nacházíme opět druhého kaplana JOSEFA MAUDERA, činného do roku 1831, od roku 1833 farářem v Rumburku.
1831 WENZEL ZACKE a FRANZ WORWANSKY, který je 1841 lokalistou v Humelu.
Do roku 1834 ANTON LUDWIG z Liberce.
Do roku 1843 JOHANN WAEHNER.
Do roku 1852 ANTON HAIDE, skromný duchovní, který všechno, i své poslední boty, daroval chudým, zemřel 1872 jako deficienční duchovní v Filipově u Jiříkova.
Do roku 1854 JOSEF FREY z Bíliny.
Od roku 1853 je v Lobendavě už jen jeden kaplan.
Do roku 1860 FRANZ WINKLER, zemřel jako děkan v Mikulášovicích.
Do roku 1861 JAKOB KNECHTEL z Lísky.
Do roku 1877 FRANZ KÖNIG, poté zámecký beneficiát v Lipové, zemřel 1901.
Do roku 1880 DANIEL ENDLER z Malých Mikulášovic.
Do roku 1891 FRANZ GÜNTHER, později vikář a děkan v Jablonci, zemřel 1916 v Lobendavě.
Do roku 1894 STEFAN PROTZE z Lipové, zakladatel katolického lidového spolku v Lobendavě, nyní farář v Církvici.
Do roku 1903 STEPHAN DAVIDEK (zde administrátor v roce 1900), nyní farář v Bělé.
Do roku 1905 JOSEF WALTER, 1908/1909 opět zde jako administrátor, nyní farář ve Velkém Šenově.
Do roku 1907 JOSEF RUFFER, nyní farář v Kryštofových Hamrech.
Do roku 1908 rychle za sebou FRANZ WELTY, nyní deficient v Lövenichu v Německu, FRANZ PIETSCHMANN z Vilémova, nyní farář-administrátor v Mikulovicích u Jeseníku a JOSEF KLEISSL, nyní farář v Hořovicích.
1909 ADALBERT KRAUSPENHAAR, nyní trapista v Německé Africe.
Do roku 1914 WENZEL TAUBER, nyní katecheta na měšťanské škole v Jiříkově.
Do roku 1915 MAX STEUER.
Do roku 1917 JOSEF BERTEL, farář-administrátor v Krbici.
Do roku 1918 REIMUND KELLNER, nyní kaplan ve Šluknově.
Do září 1918 JOHANN RÖTTIG z Jiříkova.
Zde končí zápisy kaplana Johanna Röttiga. Pokud je známo, byl poté Johann Röttig farářem v Krbici, naposled arciděkanem ve Šluknově. Je známo, že arciděkan Röttig nesměl po založení 2. ČSSR-republiky vstoupit do arciděkanského kostela ve Šluknově, rovněž nesměl vykonávat obětování při mši. Teprve po několika letech mu byla povolena církevní služba, ale ne ve Šluknově, nýbrž v klášterním kostele v Lipové. K tomuto malému kostelíku musel chodit pěšky. Tam a zpátky to bylo 15 km. Zde vykonával službu až do vysokého věku. Zemřel ve Šluknově. Na jeho pohřbu se sešlo mnoho lidí. Kaplan Röttig založil ve farní osadě mariánskou kongregaci, sjednocení katolické mládeže.
V letech 1920/21 byl páter JOSEF KADE z Jiříkova kaplanem v Lobendavě. Později byl farářem v Blíževedlech.
V letech 1921/22 nebyl v Lobendavě žádný kaplan.
V letech 1922-25 byl kaplanem ELSTNER, velice lidový duchovní. Jezdil nejdříve na vlastním kole, především do okolních škol, později na motorce. Začátkem 20. let to byla zvláštnost, když kněz jezdil na motorce. Především starší lidé se divili nad tímto pokrokem.
V roce 1925 přišel do Lobendavy kaplan JOSEF MALÝ, který pocházel ze Žatce. Zůstal zde 8 let a byl v církevní obci velmi vážený a oblíbený, především jako školní katecheta u svých žáků, vážený a uctívaný opustil Lobendavu v roce 1933, aby se stal farářem v Blšanech u Žatce. Po převratu v roce 1945 byl zavlečen do Čech a pracoval ve stáji. Obě jeho sestry byly v jeho blízkosti. Později byl vykázán do Bavorska a byl beneficiátem v Eiselfingu, Weihenlindenu a Kronwinkelu u Landshutu a poté farář v Kirchaschi u Erdingu. Zemřel v roce 1974 a je pohřben v Kirchaschi.
Nástupcem kaplana Malého byl kaplan FRANZ MENDELIK, který byl ale v Lobendavě jen jeden rok a po relativně krátké činnosti v duchcovském okolí zemřel.
Od roku 1934 do roku 1938 byl na lobendavské faře kaplan VIKTOR KUNZ z Lanškrouna, také velmi oblíbený duchovní, zvláště u mládeže.
Po něm přišel jako kaplan ANTON VERBAS. Jak dlouho v Lobendavě působil, není známo.
V tomto čase záznamy končí. Zda bylo kaplanské místo během 2. sv. války obsazeno, není známo.

DUCHOVNÍ NAROZENÍ V LOBENDAVSKÉ FARNOSTI

1. JOSEF RICHTER, kaplan z Mikulášovic, zemřel jako kaplan v Lobendavě (jeho rodném místě) v roce 1797 ve věku 43 let.

2. ANTON SIEBER, syn sedláka z Dolní Poustevny (tenkrát patřící do lobendavské farnosti), zemřel 1802 v 25 letech v Lobendavě.

3. ANTON RICHTER, syn sedláka z Lobendavy, zbožný a bezúhonný kněz, neúnavný v duchovní službě, zemřel 1808 v Lobendavě, v 63 letech.

4. ANTON SCHÖN, zemřel 1803 jako farář v Šenově, 50 let stár, poté, co působil 11 let v Šenově a 12 let v Lobendavě.

5. LUDWIG HÖNTSCHEL, syn stavitele fary Antona Höntschela z Lobendavy. V roce 1834 celebroval svoji první mši a poté byl kaplanem v Kamenici.

6. JOHANN MAAZ. Zároveň s jeho první mší slavili jeho rodiče zlatou svatbu, kterou podruhé posvětil. Na této slavnosti bylo přítomno mnoho tisíc lidí (v roce 1835).

7. JOSEF SCHIERZ (pozdější arciděkan) v roce 1844 byla jeho první svatá mše.

8. JOHANN HENTSCHEL z Nové Vísky měl svoji první mši v témže roce. Posvětil v roce 1854 kapli ve svém rodišti a zemřel v Mikulášovicích jako mladý kněz v důsledku nákazy, kterou si přivodil při návštěvě nemocných

9. Mons. FRANZ KOFER, vysvěcen v roce 1846, školní ředitel ve Šluknově, zemřel v roce 1909 v 88 letech

10. JOSEF DRASCHE, narozen 1823, v roce 1876 jmenován kanovníkem v litoměřické kapitule, zemřel v následujícím roce.

11. DAVID HENTSCHEL z Nové Vísky, vysvěcen na kněze v roce 1852, zemřel roku 1903 jako arciděkanv Šenově, vysvětil v roce 1891 novou kapli v Nové Vísce.

12. Mons. JAKOB KASPER, čestný kanovník litoměřické kapituly, narozen 18. 10. 1838 v Lobendavě č. 160. zemřel 09. 02. 1915 jako arciděkan v Jiříkově. Za své zásluhy byl v roce 1904 jmenován papežem Piem X. papežským tajným komořím. Ve stejném roce byl císařem Franzem Josefem vyznamenán řádem císaře Franze Josefa.

13. AMBROS HILLE z Karlína č. 9, zemřel jako arciděkan v Lipové.

14. NEPOMUK JOSEF MÜLLER, narozen 1841 v Severní, na kněze vysvěcen 1866, děkan v Mariánských Radčicích, cisterciácký kněz v Oseku.

15. WENZEL RICHTER, diákon, narozen 29. 05. 1904 v Lobendavě č. 189, zemřel jako diákon 24. 07. 1928 v Lobendavě a pohřben tamtéž. Svá studia absolvoval v Bohosudově a v kněžském semináři v Litoměřicích.

16. JOSEF POSTELT, narozen 29. 09. 1911, zemřel 04. 12. 1967 v Diemanns-kirchenu v Bavorsku. Vysvěcen na kněze 24. 12. 1939 v dómu ve Vratislavi, do roku 1945 kaplanem v Kunčici/Kunčině/ na Moravě. Po vyhnání od roku 1947 do roku 1962 kaplanem ve Vachendorfu. Od roku 1963 až do své smrti farním kurátem v Diemannskirchenu. Postelt studoval za těžkých podmínek. Jako syn válečné vdovy byl odkázán na podporu své matky, která mohla financovat jeho studium jen za cenu velkého odříkání. Po jeho vysvěcení mu vedla domácnost až do jeho smrti.

17. WALTER PAUL, regionální děkan, narozen 04. 10. 1920 v Lobendavě č. 80, zemřel 15. 12. 1969 v Chamu. Děkan Paul studoval v Bohosudově a Litoměřicích. Vysvěcen na kněze byl v Dómu v Řezně 29. 06. 1948. od 01. 07. 1948 farní provizor v Leuchtenbergu. Od 01. 09. 1948 kooperátor ve Waldsassenu. Od 01. 10. 1952 zástupce vedoucího centrálního hospice v Mnichově. Od 01. 01. 1957 představený expositury ve Wiesbachu. Od 27. 05. 1964 městský farář v Chamu a regionální děkan.

18. FRANZ KNOBLOCH z Karlína, narozen 11. 02. 1906, zemřel 17. 12. 1979, na kněze vysvěcen 29. 06. 1932 v Dómě v Litoměřicích. První mši celebroval 03. 07. 1932 v Lobendavě. Od roku 1933 kaplan v Mikulášovicích.

V Lobendavě se také narodily:

LAURENZIA MARIA FRANZISKA KNOTHIN, narozena 1765, abatyše v Mariánském Údolí, zemřela 1824.
PHILIPPINA ANNA MARIA SCHLENKRICH, narozena 1761, převorka v Mariánském Údolí.
BERNARDA CAROLINE KASPER, abatyše v klášteře Marienstern, narozena 1838.
SCHOLASTIKA KASPER, převorka v klášteře Porta Coeli u Tišnova na Moravě, narozena 1843.
Předešlou zprávou se uzavírá všeobecná místní historie. Pisatel se v následujícím textu bude v jednotlivostech zabývat dalším vývojem obce.

PRŮMYSLOVÉ PODNIKY

Podniky s více jak 20 zaměstnanci

JOSEF STROBACH, obuvnická továrna, založena 1898 v domě č. 73. Vývoj této firmy bude popsán ve zvláštním odstavci.

JOHANN EISELT, továrna na umělé květiny, založena po 1. sv. válce v domě č. 231.

JOSEF HELTH, továrna na umělé květiny, založena kolem roku 1890 v domě č. 206.

SCHINDLER & CO. KG, továrna na výrobu součástí umělých květin, založena 1826 v domě č. 45. Po vyhnání byla firma v roce 1951 znovu vybudována v Michelfeldu v Bádensku posledními majiteli Heinzem a Hildou Maazovými. Protože nebyli následovníci, byla firma v roce 1970 prodána dr. Fritzovi a je provozována v nově vystavěných prostorách v Angelbachtal-Michelfeldu.

Podniky s méně jak 20 zaměstnanci

ROBERT KASPER Výroba součástí umělých květin a listů Lobendava č. 5

WENZEL ZANKEL Výroba součástí umělých květin a listů Lobendava č. 33

FRANZ GROHMANN Výroba součástí umělých květin a listů Lobendava č. 63

RICHARD GOTH Továrna na součásti umělých květin a květních tyčinek Lobendava č. 5

WILHELM NITSCHE Výroba součástí umělých květin Lobendava č. 186

PAUL TIETZE Výroba umělých květin Lobendava č. 34

JOSEF KIRSCHNER Výroba módních květin Lobendava č. 50

OTTO HERRMANN Výroba módních květin Lobendava č. 182

JOSEF DIETZE jun. Výroba kapesních nožů a brusírna nožů Lobendava č. 199 + 57

Výrobci drátů do umělých květin

EMIL RIEDEL Lobendava č. 42

JOHANN PIETSCHMANN nástupce REINHOLD PIETSCHMANN Lobendava č. 7

JOSEF MEINHARDT nástupce RICHARD MEINHARDT Lobendava č. 4

HEINRICH ENDLER Lobendava č. 210

Výroba stuh a tkaniček

AUGUST RASCHE Spolumajitel RUDOLF RASCHE Lobendava č. 112

ADOLF MÜLLER, mlýn u rybníka Lobendava č. 174

ŽIVNOSTI A OBCHODY

MARTHA HÖLL Smíšené zboží a potraviny Lobendava č. 81

ANNA RICHTER Smíšené zboží a potraviny Lobendava č. 194

WENZEL RIEDEL Zelenina a potraviny Lobendava č. 228

ERWIN SCHESTAK Smíšené zboží a potraviny Lobendava č. 14

ANNA SCHLOSSER Smíšené zboží a potraviny Lobendava č. 204

ANNA ZSCHIDEK Smíšené zboží a potraviny Lobendava č. 263

FILIALE KONSUMVEREIN TEICHSTADT /Filiálka spolku obchodů v Rybništi/ Potraviny Lobendava č. 288

WILHELM SCHESTAK Drogerie, Barvy Lobendava č. 2

ANTON LANGE Porcelán, Zboží pro domácnost, Barvy Lobendava č. 227

KONFEKCE, TEXTILNÍ ZBOŽÍ, PRÁDLO,PLETENÉ ZBOŽÍ

ANNA RASCHE Lobendava č. 306

ANNA WLACH Lobendava č. 204

JOSEF HILLE Lobendava č. 124

JOSEF SCHLENKRICH Lobendava č. 129

FRANZ PILZ sen. Obchod s kůží, potřeby pro obuvníky Lobendava č. 197

OBUVNÍCI

JOSEF ZIMMER Lobendava č. 168

FRANZ FÖRSTER Lobendava č. 188

JOHANN LOTH Lobendava č. 86

JOSEF DITTRICH sen. Lobendava č. 73

Předchozí byli samostatní mistři s vlastní dílnou

JOSEF HAMPEL Lobendava č. 140
Veškeré opravy bot byly prováděny rovněž v obuvnické továrně STROBACH.

PÁNSKÝ KREJČÍ S VLASTNÍ DÍLNOU

JOSEF GROHMANN Lobendava č. 13
FRANZ LESCHKE Lobendava č. 253
JOHANN PIETSCHMANN sen. Lobendava č. 215
JOHANN PIETSCHMANN Lobendava č. 58
RUDOLF THOMS Lobendava č. 234
KARL ZIMMERMANN Lobendava č. 77

PÁNSKÝ A DÁMSKÝ KREJČÍ

HANS PIETSCHMANN Lobendava č. 215

DÁMSKÉ KREJČOVÉ S VLASTNÍ DÍLNOU

BRUNHILDE PIETSCH Lobendava č. 285
MARIE RICHTER Lobendava č. 189
PAULINE RICHTER Lobendava č. 255
ANNA RASCHE Lobendava č. 306
ANNA WLACH Lobendava č. 204
ANTONIA HILLE Lobendava č. 124

ŘEZNICTVÍ

FRIEDEBERT RIEDEL předtím A. SCHELZIG Lobendava č. 99
HEINRICH SCHELZIG Lobendava č. 106
JOHANN JUST předtím JOSEF MASCHKE Lobendava č. 97

PEKAŘSTVÍ

HERMANN MEHLHOSE Lobendava č. 133
JOSEF SCHIERZ (přezd. Bierbäcke) Lobendava č. 123
ERNST MÜLDNER (přezd. Diessner-Mühle) Lobendava č. 199
JOSEF MÜLLER (přezd. Glaserbäcke) Lobendava č. 225
ANTON MÜLLER předtím H.SCHICKTANZ Lobendava č. 67

CUKRÁRNY A PRODEJ CUKROVINEK

JOSEF WALTER Lobendava č. 88
JOSEF MÜLLER jun. Lobendava č. 17
HANS KADE (přezd. Kirchbäcke) Lobendava č. 229

MLÝNY

ERNST MÜLDNER (přezd. Diessner-Mühle) Lobendava č. 199

ZELINÁŘI

JOHANN GROHMANN SEN. Lobendava č. 158

POKRÝVAČI

GUSTAV SCHICHT Lobendava č. 310
HEINRICH LANGE sen. Lobendava č. 227
WILHELM HERSCHEL Lobendava č. 86

TRUHLÁŘŠTÍ MISTŘI S VLASTNÍ DÍLNOU

FRANZ MINKE nástupce FRANZ STROSCHE Lobendava č. 176
ANTON HENTSCHEL Lobendava č. 159
FRANZ FLIEGEL Lobendava č. 127
FRANZ HERRMANN sen. & jun. Lobendava č. 98
KARL HAASE Lobendava č. 240

KOLÁŘSTVÍ A STAVBA MLÝNŮ

JOSEF THOMS Lobendava č. 10

KOLÁŘSTVÍ

KARL SEILER jun. Lobendava č. 115

KOVÁŘŠTÍ MISTŘI S VLASTNÍ DÍLNOU

FRANZ GRUNDMANN Lobendava č. 233
JOHANN RICHTER & JOSEF jun. Lobendava č. 83

ZÁMEČNIČTÍ MISTŘI S VLASTNÍ DÍLNOU

JOHANN PIETSCHMANN jun. prodej motocyklů a jízdních kol Lobendava č. 114
ARTUR ZOSEL (přezd. Feldschmiede) Lobendava č. 293
PAUL ZOSEL Lobendava č. 241

Lobendava na počátku 20. století


KLEMPÍŘŠTÍ MISTŘI S VLASTNÍ DÍLNOU

KARL RIEDEL Lobendava č. 21
FRANZ HERRMANN jun. Lobendava č. 280

SEDLÁŘŠTÍ MISTŘI A ČALOUNÍCI

HEINRICH THOMS + Pohřební služba Lobendava č. 10
FRANZ MENZEL Lobendava č. 36
EDUARD DITTRICH Lobendava č. 73

MALÍŘŠTÍ MISTŘI S VLASTNÍ DÍLNOU

ROBERT PFARRHOFER Lobendava č. 230
JOSEF PATHE jun. Lobendava č. 9
FRANZ ETTRICH Lobendava č. 110

BEDNÁŘ

JOSEF PROKOP Lobendava č. 263

HODINÁŘSKÝ MISTR

HERMANN RIEDEL Klenotnictví, zlato, stříbro Lobendava č. 2

MODISTKA A OBCHOD S KLOBOUKY

MARTHA SCHIER Lobendava č. 8

KAMENICTVÍ

FRANZ PIETSCHMANN Lobendava č. 260

OBCHODNÍCI S UHLÍM

HERMANN MEHLHOSE Lobendava č. 133
HEINRICH SCHICKTANZ Lobendava č. 68
PAULINE SCHELZIG nástupce LINI SCHULTE Lobendava č. 99

KADEŘNÍCI S VLASTNÍ PROVOZOVNOU

ANTON FRIND, pánský kadeřník Lobendava č. 238
FRANZ THOMS nástupce HEINRICH HENKE, pánský kadeřník Lobendava č. 241
HERMANN HAMM, pánský a dámský kadeřník Lobendava č. 264

NOŽÍŘŠTÍ MISTŘI S VLASTNÍ DÍLNOU

KARL PIETSCH jun. (přezd. Zahnstocher-Pietsch) Lobendava č. 285
WENZEL RICHTER (přezd. Schuster-Wenzel) Lobendava č. 189
HERMANN SCHELZIG Výroba speciálních nožů Lobendava č. 232

ZPRACOVÁNÍ KOVŮ

JOSEF MAAZ Lobendava č. 87

ŠPEDICE

JOSEF MAAZ (přezd. Schleifer-Maaz) Lobendava č. 180

AUTOPŮJČOVNA

JOSEF HILLE (přezd. Hilchel, Opel-Peppi) Lobendava č. 124

OBCHODNÍK S DOBYTKEM

JOHANN SCHLENKRICH nástupce ADOLF RICHTER Lobendava č. 202

STÁČÍRNA A PRODEJ PIVA ADOLF GROHMANN Lobendava č. 180

BRUSÍRNA OCELI

JOSEF MAAZ sen. (přezd. Schleifer-Maaz) Lobendava č. 148

VÁZÁNÍ KNIH A VÝROBA KARTONÁŽE

JOSEF HILLE sen. nástupce bratři HILLE Lobendava č. 200

TRAFIKANTI

(název převzat z rakouského dialektu = prodej tabáku, tyto prodejny byly zadávány státem, především vdovám po válečných obětech)

ANNA LINDNER Lobendava č. 253
ANNA RICHTER Lobendava č. 194
MARIE GRÜNWALD Lobendava č. 208
ROSA OLISCHAR Lobendava č. 269
ANTON HAASE Lobendava č. 82
MARIE ZÖRKLER Lobendava č. 35

ZEMĚDĚLSTVÍ A CHOV DOBYTKA

Lobendava byla založena jako typická lesní lánová obec a neměla až do konce 19. století žádný průmysl stojící za zmínku. Obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím. Lobendava měla v poměru k počtu obyvatel mnoho větších i menších zemědělských provozů.
Plošná míra obce 1137,38 hektarů byla následovně rozdělena: ca. 460 ha – les, který z velké části patřil sedlákům ca. 360 ha – orná půda ca. 210 ha – louky a pastviny ca. 110 ha – cesty a obecní pozemky

Stav dobytka pořízeného při sčítání po připojení Sudet k Třetí Říši v roce 1939:

48 koní 320 dojnic 20 tažných volů 4 býci 15 krmných volů 170 telat ca. 400 prasat 95 koz 20 ovcí 600 slepic 120-150 hus, kachen a krůt ca. 300 holubů 150 včelstev
Půda není pro obdělávání příliš výhodná a tak se pěstovaly ponejvíce brambory, žito, oves, ječmen, trochu pšenice pro vlastní spotřebu, také kukuřice a krmná řepa a různé plodiny. Sedláci se zaměřovali především na chov dobytka a prasat. Pro část z nich bylo zemědělství vedlejší přivýdělek.
Počet zaměstnaných v zemědělství koncem 30. let 20. století (podle statistik):
vlastníci a rodinní příslušníci 180-200 osob čeledíni, děvečky příp. služebné 15-20 osob

JMENNÝ SEZNAM SEDLÁKŮ jejich používané přezdívky a číslo domu

KARL SCHNEIDER (Eberhentschel) č. 46
JOSEF RÄMISCH (Hanselrichter) č. 51
JOHAN HERZIG (Bauerfischer) č. 59
JOSEF HAMPEL (Bauerhampel) č. 60
JOSEF SCHIERZ (Kofer-Bauer) č. 66
ANTON KITTEL (Kittel-Gärtner) č. 71
JOSEF PIETSCHMANN (Gross-Gärtner) č. 72
JOSEF RICHTER (Müller Alois) č. 78
JOHANN HELTH (Ober-Krieger) č. 79
JOSEF LIEBSCH (Bittner-Bauer) č. 89
HEINRICH HENTSCHEL (Garnschneider) č. 92
JOHANN FLIEGEL (Fliegelbauer) č. 103
JOSEF KUMPF (Ettrich-Bauer) č. 113
ANTON HAMPEL (Bergbauer)
č. 119
FRANZ PIETSCHMANN (Hartschbauer) č. 126
JOSEF SCHLENKRICH (Strimpe-Schlenkrich) č. 129
JOSEF MASCHKE (Dicken-Bauer) č. 134
KARL SCHLENKRICH (Schneiderchristel) č. 143
KARL ZIMMER (Zimmer-Bauer) č. 144
KARL ULBRICHT (Doft-Bauer) č. 149
ANTON POHL (Dörfelriedel) č. 173
KARL RÄMISCH (Teichhentschel) č. 172
JOHANN WARZEL (Kittels-Hille) č. 178
FRANZ PROTZE (Protzen-Jakob) č. 179
FRANZ HELTH (Nieder-Krieger) č. 191
HEINRICH KINDERMANN (Kindermann-Bauer) č. 192
JOSEF ZIMMER (Lange-Hentschel) č. 196
JOSEF SCHIERZ (Bierbäcke) č. 123
ADOLF RICHTER (Schneiderchristel) č. 202
JOSEF VOGEL (Vogelbauer) č. 211
JOSEF KASPER (Schneiderfriedl) č. 214
FRANZ HILLE (Motel-Bauer) č. 219
RUDOLF PETTERS (Laske-Bauer) č. 221
HERMANN SCHWARTZ (Benz-Bauer) č. 223
FRANZ SCHÖBEL (Maschke-Bauer) č. 97
WENZEL PAWLITSCHEK ( ) č. 86
ROBERT FLIEGEL (Thoms-Bauer) č. 18
JOSEF RICHTER (Henspalzer) č. 20
KARL DIESSNER (Friedrich-Bauer) č. 24

CHOV RYB

Na lobendavském území se nacházelo mnoho rybníků, které byly využívány k chovu ryb. Následuje jejich popis od dolní Lobendavy:

1. TEICHMÜHLTEICH (mlýnský rybník), největší v obci, táhl se začátkem 19. století od Poustevecké až k Vilémovské ulici. Velká část byla vysušena a užívána jako louka k získávání sena, mluvilo se o tzv. „rybníkové louce“.

2. Chovatelství ryb s 5 rybníky se nacházelo mezi Pousteveckou ulicí a cestou k Roubenému (Raupenbergstrasse), tzv. SCHMIEDS TEICHE (Schmiedovy, Kovářovy rybníky), byly obhospodařovány Antonem Schierzem (přezd. Licht-Schierz).

3. HENTSCHELS TEICH (Hentschelův rybník), na pozemku sedláka Josefa Zimmera na cestě k Roubenému.

4. RASCHEN TEICHE (Rascheovy rybníky), chovatelství ryb se 3 rybníky, nacházely se na obecní cestě u továrny na výrobu stuh Rasche.

5. FLIEGELS TEICHE (Fliegelovy rybníky), v roce 1936 byl největší a nejníže položený rybník přestavěn německým tělocvičným spolkem (DTV) na koupaliště, v ostatních rybnících, v nichž se předehřívala voda, se pěstovali pstruzi.

6. RIEGERTS TEICHE (Riegertovy rybníky), chovatelství ryb za Lobend. vrchem sestávalo z 5 rybníků, vlastník Anton Riegert, továrník z Langburkersdorfu, u těchto rybníků byl v roce 1920 postaven pěkný víkendový dům ve švýcarském stylu.

Až do roku 1938 se nacházel ve středu obce na cestě od návsi do horní Lobendavy větší rybník, který patřil k hotelu Modrá Hvězda. Tento rybník sloužil v zimě dětem k bruslení. V dřívějších letech se z něj získával led pro okolní řeznictví, z čehož děti neměly velkou radost neboť v tomto čase nemohly bruslit. Několik menších rybníčků se nacházelo u jednotlivých selských usedlostí, ve kterých se chovaly ryby jen pro vlastní spotřebu.
V Obecním a Mýdlovém potoce se nacházela spousta ryb, především říční pstruzi. Potoky byly ve vlastnictví obce a byly pronajímány zájemcům k užívání.

MYSLIVOST

Na lobendavském území se nacházely větší lesní porosty, které byly v majetku sedláků. V obci byl odjakživa myslivecký spolek. Členové spolku byli nejenom sami sedláci, ale i továrníci a bohatí podnikatelé. Honitba se pronajímala každých 5 let. Nájemné se dělilo mezi vlastníky podle velikosti pozemku a vybíralo se ročně. Nemůže být zamlčeno, že kolem pronájmu docházelo často ke třenicím a že se utvářely zájmové skupinky, když bylo více uchazečů o pronájem. Střílela se vysoká, zajíci, koroptve, bažanti, občas také lišky, kuny a tchoři, v omezeném množství tetřevi a tetřívci. Hon se pořádal každoročně. Jednotliví členové spolku zvěř chránili a pečovali o ní. V krutých zimách, když bylo hodně sněhu, se zvěř dostatečně dokrmovala.

HOTELY A HOSTINCE

Lobendava měla jako farní obec nespočet hostinců. Zřejmě jich bylo zapotřebí. Protože tudy dříve procházela hlavní trasa z Prahy do Drážďan, byl zde odjakživa čilý cestovní ruch. Podle velkých stájí v hotelu Modrá Hvězda, dříve sídlo dědičných rychtářů, se dá usuzovat, že poštovní vozy měnily v Lobendavě své koně. Ve staré kronice bylo poukázáno na to, že poštovní kočí z Neustadtu, který ve stáji kouřil, způsobil v roce 1790 velký požár.

HOTELY
č. p. jméno
1 Hotel Modrá Hvězda (Blauer Stern), dříve sídlo rychtářů, velkoobchod s lihovinami a vínem, majitel Alfred Hössler
300 Hotel Německý Dům (Deutsches Haus), majitel Anna Miller

HOSTINCE

99 hostinec Koruna (Zur Krone), říkalo se mu „Schelzig-Fleischer“, majitel Marie Riedel
225 Müllerův hostinec, říkalo se mu „Glaser-Bäcker“, majitel Josef Müller
308 hostinec U Čarostřelce (Zum Freischütz), říkalo se mu „Franzen-Gasthaus“, majitel Hermann Alt
299 hostinec Vyhlídka (Zur Freien Aussicht), majitel Josef Hübler
241 Pietschmannův hostinec, v ulici k Anenskému vrchu (Annabergstrasse), majitel Franz Pietschmann
28 Müllerův hostinec, říkalo se mu „beim Klempner“, majitel Marie Müller
293 hostinec U Lípy (Zur Linde), říkalo se mu „Kleine-Bäcke“ majitel Marie Grauer
267 hostinec Lesní Zámeček (Waldschlössel) v Lipovské ulici (Hainspacher Strasse), majitel rodina Jokisch
180 Richterův hostinec, říkalo se mu „Schuster-Seff“, zanikl v roce 1923, majitel Marie Richter
213 hostinec Lovu Zdar (Waidmannsheil), zanikl koncem 30. let, majitel Anna Kittel

KAVÁRNY A CUKRÁRNY

229 kavárna Kade, říkalo se jí „beim Kirchbäcken“, majitel Pauline Kade
17 kavárna Müller, v horní Lobendavě, majitel Josef Miller jun.

VÝLETNÍ MÍSTA A HOSTINCE V BLÍZKÉM OKOLÍ

268 hostinec Na Roubeném (am Raupenberg), hraniční hostinec, majitel Flora Schönbrot, rozená Meinhardt
281 hostinec Na Lobendavském vrchu (am Güttelberg), majitel firma Anton Riegert, Langburkersdorf, nájemce Franz Pietschmann
305 hostinec Na Anenském vrchu (am Annaberg), majitel Anton Tammer
letní hostinec Vlčí Prameny (Wolfsbornteiche), lesní divadlo, rybník s lodičkami, majitel rodina Jokisch
Hostince na okolních kopcích byly často navštěvované výletní cíle nejenom místních obyvatel, ale i obyvatel ze sousedních obcí. Zvláště hostinec Na Roubeném (am Raupenberg), ležící naproti celnímu úřadu na státní cestě Praha-Drážďany, vyhledávali výletníci ze Saska.
V době 1. čs. republiky byl kurz říšské marky k české koruně 1:8, což bylo pro Sasy velmi výhodné. Tenkrát stál půllitr piva 1,60 Kč, tedy 20 feniků, šálek kávy 2,- Kč, tedy 25 feniků, párek s křenem 2,50 Kč, tedy 31 feniků. Říšskoněmecké obyvatelstvo mohlo v Čechách levně jíst a pít a také nakupovat. Velice kvalitní dámské nebo pánské boty stály tenkrát u světoznámé firmy Baťa mezi 69,- Kč a 99,- Kč, tedy 9,- RM až 12,- RM (zkratka říšské marky, oficiálního platidla v Německu v letech 1924-1948), což bylo několikanásobně levnější než v tehdejším Německu.

Lobendava na počátku 20. století

Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 18. 06. 2011 | 8435 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE